Večer předtím jsem dostala vzkaz.
Zítra v 8:00 v Součástkách.
Bylo 8:03, když jsem udýchaně vyběhla do místnosti. "Co se děje, Enny? Proč jsi mi nechával jen vzkaz?"
Byl zticha. Opíral se o zeď a vypadal velice nešťastně.
"Kdybys měla šanci mě odsud dostat ven... Pomohla bys mi?"
Usmála jsem se. "Samozřejmě!"
"Dobře. Posaď se," ukázal na křeslo uprostřed místnosti.
Zbledla jsem. "Ach tak."
"Rozumíš?"
"Ennarde, já nechci umřít," couvla jsem, ale dveře někdo zamknul.
"Já už nemám na vybranou, Eleno! Tlačí na mne!"

...

Povzdechla jsem si a usedla. "Bolí to hodně?"
"Jenom prvních pár vteřin, Ellie."
...
"Tak hlavně rychle."

„Svědci?“
Inspektor Nimble z Oddělení zvlášť těžkých zločinů foukal do kelímku s kávou a pokoušel se zahnat chlad. Nad hooflinským přístavem se vznášela mlha.
„Starý Loony, ale znáte ho, má o kolečko víc. Blábolí o nějakém strašidlu... Prý napadlo Vanillu a odvleklo ji...“
Nimble pohlédl k bezdomovci zachumlanému v plesivé dece, pak na převrhlý zmrzlinářský vozík. Jeden technik právě pomocí magie ukládal do sáčku nějaké fragmenty.
„Ještě to pošlu do laborky, ale myslím, že na těch stopách je krev, pane...“
„Krev? Kdo mohl něco takového udělat?“
„Tady, pane!“
Nimble se sklonil nad šlápotou ledvinovitého tvaru. Byl na ní nápis: NIKE.

Tak nápis NIKE je vážně perlička   Jen doufám, že ta krev bude toho "strašidla", jak ho kobylka cestou únosu kopala, a ne její

Chara vešla do domu podezřele veselá a Moony, která v domě uklízela, ihned zjistila, proč.
"Charo Dreemurrová! Kolikrát ti mám říkat, aby sis otírala boty, než vejdeš do domu?!"
"Coávim," pokrčila rameny dívka.
"Podívej, každý jsme už někdy měli problém s neumírajícím hrdinou, ale tahat mi tu čestnou krev až do domu na botách nemusíš!"
"Ale to je z čistokrevnýho sirotka vychovanýho v horách, kterýmu zemřela pravá láska a který celou duší toužil zachránit cizí dítě! To nejde smýt!"
V tu chvíli vešel Bill a zhrozil se: "Kdo jste mi proboha zrovna našlapal do domu hrdinskou krev?! Myslete na děti!"

„Tavi!“ Zakřičela Vinyl, když rozrazila dveře, „že neuhádneš, co jsem našla?“
Octavia si povzdechla. „Jak tě znám, tak zase nějakou pofidérní desku.“
„Ne jen tak ledajakou!“ Zamávala obalem. „Jačí death metal!“
Octavii se zůžily zorničky. „Snad ne to album, co zakázali v celé Equestrii?“
„Si holka piš že přesně to!“ Vinyl ani chvíli neváhala, vytáhla desku, položila na gramofon a zabodla jehlu do stopy. V několika okamžicích se celým domem rozlehla divoká melodie doprovázená divokým hlasem: „Toto není jačí krev! Zničiiiit!“
Octavia si kopyty marně zkoušela zacpat uši. Ještě že jsem si včera stihla koupit ty nové špunty do uší...