Se zděšením se Vincent díval, jak Penny zahalila loutkáře černým dýmem. Když se tma rozplynula, Marion se bzevládně zřítil k zemi.
"Ne!" zakřičel hlídač, ale jeho přítele mu to nevrátilo.
Penny se rozesmála a z jejího smíchu zamrazilo Vincenta v kostech. Černé otvory s bílými tečkami místo očí se potom stočily na něj a kopyta vykročila směrem k němu: klap, klap, klap..
"Co ten křik?" zasyčela robotická klisna hedvábně. "Tohle byl tvůj plán. Zničila jsem je. To jsi chtěl."
Neodpověděl. Vzpomněl si na události posledních dnů. Odpusťte.
"Neber si to osobně, Vincie. Jen se bavím."
A rozmáchla se černou čepelí.

Seděli jsme zařezaní ve svých místech. Zásoby se pomalu tenčily. Jenže my nemůžeme odejít! Teď Ne! Atmosféru narušoval hluk přicházející otevřeným oknem z ulic noční města. Po tomhle se náš život změní. Nic již nebude stejné.
"Dnes nemůžeme ustoupit. Musíme se vzepřít našemu strachu! Hodláme zbytek života prožít jako zvířata čekající na svoji porážku?"
Pozorně jsme poslouchali. Napětí by se dalo krájet.
V tom se mi zdálo, že jsem něco zaslechl. Nevěnoval jsem tomu pozornost a to byla chyba! Vše mohlo dopadnout jinak...
"Zdar, kluci!" ozval se za námi mužský hlas. "Jo, tohle jsem viděl. Chudáky je rozmetají."
Atmosféra zabita...

Popíjeli jsme už páté pivo. Úžasná nálada!
"Ty vole!" Vladimír do mě Šťouchnul. "Ta žena!"
Pohlédnu směrem, kam Vladimír ukázal. Bohové milostiví! Taková ženská s tělem bohyně! Kudrnaté zrzavé vlasy. Vyzývavý výraz ve stylu "Jen si to pojďte zkusit, pánové. Máte koule?". Ňadra vylézající z výstřihu (chudinky veliký).
Pozoruji ji a u toho se zasním. "Vláďo, taková ženská! Nejradši bych si ji někam odnesl a..." Rukama naznačím pořádný úchop.
"...A?" ozval se za mnou zostra ženský hlas. Tatáž osoba mě uchopila za rameno.
Otočím se. "Eh, Taženo... Víš... zrovna jsem vysvětloval, jak se doma chopím kapajícího kohoutku."
Dostal jsem políček.

Leonardo sledoval, jak se rozmáchla a silným úderem odmrštila boxovací pytel na druhou stranu místnosti.
Byla to pravda, tajemná návštěvnice mu vzala dech. Její slámově zlaté vlasy, její vytrvalost, odhodlání, a smysl pro čest.
"Yo, AJ! Seš vteřinu od vteřiny lepší!" pochválil ji jeho nejmladší bratr. Applejack se usmála.
Přál si získat ten úsměv pro sebe. Přál si, aby se ta žena usmívala na něj, aby věnovala svůj smích, slzy, trable i štěstí jemu.

Ale není mu to souzeno. Musí ji nechat odejít zpět do jejího světa. To je možná to jediné, čím si může získat jeden z těch úsměvů.