„Berete si za ženu zde přítomnou Annu Handflächovou?“ zeptala se oddávající.
„Ano,“ odpověděl Smraďoch. Nedal na sobě znát, že je v jiném stavu vnímání.
„A táži se vás, paní Marie Huanová,“ pokračovala dál oddávající, „berete si za muže zde přítomného Smraďocha?“
„Ano, z celého srdce“ dostalo se jí Mariiny odpovědi.
„Tímto vás tři přítomné prohlašuji za muže, ženu a ženu v legálně uznaném polygamním manželství. Vyměňte si prsteny.“
Smraďoch se náhle probudil a začal hovořit sám se sebou „Ty vole, taková psychárna. Oddat se se svou nafukovací pannou. Co jsem si to zas vymyslel? Příště si radši vezmu míň fetu.“

„Neví… Takže za pět. Hošane, nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale budu tě muset nechat z Equestrijštiny propadnout.“
Pak učitel pokračoval, teď už více ke třídě: „Já sice vím, že destinativ je už považován za archaický, ale doteď se s ním ve spoustě textů setkáme. Zvláště, pokud se týkají princezen. Stále je potřeba pro jejich správné pochopení.“
Žák zklamaně převzal žákovskou knížku s nelichotivou známkou a odešel si sednout. V lavici nechal svou hlavu padnout na desku.
„Dobrá ironie, osudový pád kvůli osudovému pádu,“ dloubnul si šeptem jeho kamarád z lavice.
Zkoušený žák jen zavrčel nazpět.

“Jsi připravena?”
Sunrise nejistě přikývla, “vážně mě chytneš?”
Pegas majestátně roztáhnul křídla, “puso, tebe nikdy nepustím,” usmál se šibalsky.
Klisnička se rozeběhla ke kraji srázu a dlouhým skokem se od něj odrazila. Volným pádem letěla dolů. Adrenalin plnil její tělo, když se propadala skrz mraky. Neudržela nadšení a hlasitě vypískla.
Jakmile viděla přibližující se zem, otočila hlavu nahoru na Hazefara, ale jeho tyrkysovou srst nikde neviděla. Adrenalin vystřídala panika a ona instinktivně zavřela oči.
“Hazy!!!” vykřikla vyděšeně.
“Ano, kotě?” pegas ji chytnul a máchnutím křídel je udržel ve vzduchu, “co potřebuješ?”
Jednorožka se k němu přitiskla. “Příště mě chyť dřív.”

Budík zvoní těsně před půlnocí. Před spaním jsem si již nachystal termosku horkého čaje, dalekohled, atlasy, oblečení a další astrověci. Stačí se jen rychle obléct a vyrazit.

Do své oblíbené „kapsy tmy“ poblíž městské zástavby dorážím za necelou půlhodinku. Předpověď se mi naštěstí vyplňuje. Čirá obloha nasvědčuje průzračné, ledové noci. Přesně, jak to mám rád.

Směřuju svůj věrný triedr směrem na jihozápad, kde vyšel Mars, ke kterému se zanedlouho připojí Jupiter s Venuší. To bude podívaná! K dokonalosti mi jen stačí otevřít si pivko.

„Ty vole,“ prohlašuju údivem, kterak vidím padat překrásný meteor. „Už vím, o čem napíšu další báseň!“

Mladý pegas mocně máchal unavenými křídly přímo ke hvězdám. Už se jich skoro dotýkal, byl tak daleko. Nikdo mu to nikdy nepřál, každému jeho sen dosáhnout hvězd přišel hloupý.
„Leť jen támhle na ten kopec, jako tvoje sestra.“ Říkali mu vždy. Ale on chtěl něčeho dosáhnout! Nakonec ho začal zatěžovat pocit, že to nedokáže.
„Ještě párkrát máchnout…!“ Jeho křídla byla téměř zničená… a pak uviděl první hvězdu! Byla pořád tak příšerně daleko. Tehdy si uvědomil, že jeho sen zde končí. Pegas však nebyl smutný. S pocitem, že se pokusil překonat nemožné, svěsil křídla a nechal zemi, aby ho stáhla zpět.

“Holky! Probouzí se!”
“Ugh… Kde to… kde to jsem?”
“DASHIE!!!”
“Ah! Pinkie, vždyť mě udusíš.”
“Pinkie se o tebe hodně bála. Jako mi ostatní…”
“Dámy, nerad vás vyrušuji, ale potřeboval bych se slečnou Dash promluvit o samotě.”
“....”
“Co přesně se stalo, doktore? Proč tu sem?”
“Vzpomínáte si, co bylo před čtyřmi dny? Na tu velkou bouři?”
“A-ano. Vynikla se kontrole a… bylo tam tornádo- au…”
“Snažte se moc nenamáhat. Prý vás vztáhlo dovnitř. Našli vás o pár metrů dál. Ten pád vážně poškodil vaše křídla.”
“.....  Doktore, řekněte mi na rovinu. Budu ještě schopna letu?”
“Je to nepravděpodobné. Mrzí mě to.”