Hodnocení tématu:
  • 13 Hlas(ů) - 4.54 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Rwakkovy rozhovory
Uznávám, že formátování je jedna z mála věcí, ve které mají básně základovou výhodu Rainbowlaugh.

Jo, používal jsem tabulátor a nejspíš od něj ustoupím. Za předpokladu, že mi odstavec udělá jeden enter jsem prostě ochoten se toho tabulátoru vzdát. Už jsem si takhle přeformátoval jednu věc, na které pracuju, tak snad Pinkiesmile
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris

Odpovědět
Jak uděláš odsazení 1 cm? Velmi, velmi snadno, milý Watsone. Přece tabulátor a zbytek střelíš od oka pomocí mezerníků Raritywink
Fajnšmekři můžou občas vynechat i ten tabulátor a rovnou to jet desítkama a desítkama mezerníků like a boss.
V takovém stavu už jsem dostal v práci pár dokumentů. Několik stránek tabulek, všechny vyrobené spamováním mezer a podtržítek Rainbowlaugh
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.

Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.

Se stim smiřte
Odpovědět
Tak tu máme další ze serie sborníkových rozhovorů a tentokrát nás poctil svým slovem přímo hlavní Šéf Tuxík. Doufám že se vám znova poodhalí část tvorby sborníku a snad i některé naláká k tomu, aby nám poslali své povídky mi mohli seskládat ještě lepší ročník.

Hezký den, Tuxíku, u tohoto neplánovaného rozhovoru. Protože nám vyšel další ročník Sborníku, a to dvojročník 2015/2016, rád bych tě vyzpovídal jako šéfa celého projektu ohledně realizace tohoto ročníku. Doufám, že si rozhovor užijeme a nakonec poodhalíme roušku tajemna, které se může některým zdát, že obklopuje Sborník. A tedy první otázka zní. Co je vlastně ten Sborník zač?
Díky, Rwakku, že jsi mě přivzal k rozhovoru na netradiční téma, kor, když budu zpovídán jakožto šéf projektu. Co je Sborník zač? To je velice těžká otázka, protože mi do ní v hlavě vstupují další: „Čím by Sborník měl být? Co je cílem Sborníku? Jakým směrem se má vyvíjet?“ Všechny tyto otázky se vzájemně prolínají, ale zároveň má každá vlastní odpověď. K tvé řeknu toto: „Sborník je sbírka literárních děl napsaných autory na bronies.cz za určité období. Do každého ročníku má každý autor možnost přihlásit svá díla, ze kterých je udělán na základě pravidel a podle konkurence výběr. Autoři následně spolupracují s ilustrátory (taktéž se hlásí), kteří doplní příběh o doprovodné obrázky, ať už nastiňují nějakou konkrétně scénu z povídky, nebo pomáhají dovytvářet atmosféru. Celý Sborník je pak doplněn o dekorativní obrázky a informace o autorech. V závěru je ilustrovaná knížka plná povídek a básní od různých autorů. Kouzlem je, že každý autor má svůj vlastní styl, takže každé dílko v knížce je pokaždé něco svěžího.“ Když to tak vezmu… poněkud strohá odpověď, ale přesná. Tohle je ve zkratce Sborník zač.
Pravda, poměrně strohé... ale výstižné. Pověz, jak jsi se vlastně k tomuto projektu dostal? Kdy ses s ním setkal poprvé?
Proklatě… kolik to už je vlastně let? První Sborník byl za rok 2013, bude to tedy někdy v tomhle období. V té době jsi s tímto nápadem přišel ty a společně s Aidrien jste na tom pracovali. Já se do toho projektu nejdříve přichomítnul jakožto autor, později jsem vám vypomáhal s korespondencí s lidmi. To bylo poprvé, co jsem se dostal do kontaktu s projektem. K organizaci samotné jsem se dostal až u Sborníku 2014.
Sborník 2014, to byl velice zajímavý ročník. Vše se začalo brát více vážně a provázely jej četné problémy. Co ohledně organizace tohoto ročníku si ještě z jeho realizace pamatuješ? Co ti utkvělo v paměti?
Rok 2014 byl vyloženě peklo a nikdy na něj nezapomenu. V půlce projektu to bylo celé na spadnutí. V organizaci jsme byli čtyři – ty, já, Frolda a DoktorPetr. Jak šel čas, začali se lidé z vedení postupně vytrácet. V půlce projektu jsi zbyl jen ty a já. Nakonec jsi od toho upustil i ty, bylo toho na tebe tehdy moc a potřeboval sis dát věci do kupy. Takže… Jaká byla pak situace? Projekt byl z půlky hotový a já nechtěl tu práci zahodit. Chyběli nám tři ilustrátoři, za které se hledala náhrada, prostě nedodali práci. Jednu povídku jsem vyškrtnul z projektu úplně, páč ilustrátor ani literát nekomunikovali. Pro druhou se přihlásil Baterka jakožto náhradník, zlatý to člověk, hodně mi ulehčil od starostí; zrovna Arosisovu povídku jsem ze Sborníku vyhazovat nechtěl. Za dalšího ilustrátora jsem zaskočil sám. Vytáhl jsem uhel a pastely a dal se do kreslení. Do toho mi pak Elevea píše, že vlastně svoji povídku ve Sborníku mít nemůže, prý z nějakých přátelských důvodů. Rval jsem si vlasy z hlavy a doslova byl na práškách. Nakonec to dopadlo dobře. Vlče mi pomohlo se sazbou, a nejen s ní, pomáhalo mi celou dobu, co jsem na to byl sám. V posledních měsících jsem pak dostal ještě jeden šílený nápad – nechat Sborník vytisknout i knižně. Byly to telefonáty a šílená korespondence, navíc jsem potřeboval sehnat zájemce. V té době jsem ani nevěděl, kolik by knížka mohla stát. Když jsem pak vylezl s nějakou předběžnou cenou na dvacet kusů, několik lidí odřeklo, že tu knížku nechce. Nakonec se našlo potřebných dvacet zájemců. No, a to bylo i poprvé, co jsem Sborník předával lidem na CZQ.
Mohl bych se rozepisovat dál a podrobněji, ale na to nemáme celý den.
Po roce 2014 následovala roční odmlka. V té době jsi už byl, dá se říct, vedoucím celého projektu. Další ročník jsme vydali až teď, po dvou letech. Jak jsi vlastně k ročníku 2015/2016 přistupoval oproti ročníku 2014? V čem je ohledně vedení těchto projektů rozdíl v jednotlivých ročnících?
Rozdíl? Velice prostý - byl šéf. Někdo, kdo by měl hlavní slovo. Někdo, kdo nějakým způsobem koriguje práci a bere zodpovědnost za celý projekt. No a taky byla v tomto ročníku lepší morálka než u Sborníku 2014 a nikdo nedělal nikomu vyloženě nic za zády.
Svůj přístup bych zhodnotil jako autokratický. Museli jste mě v nějakých záležitostech přesvědčovat, ale jinak jsem se snažil vám v ničem moc nebránit.
Co vlastně obnáší být šéf v takovém projektu? A jak jsi vybíral lidi, kteří ti měli pomoci?
Já jsem nikoho nevybíral (nebo si to alespoň nepamatuji), byli jsme domluveni. Možná jsem tobě a Vlčeti akorát napsal, jestli do toho se mnou půjdete, vy jste přikývli a bylo to.
Být šéf je psychicky náročná práce. Balancuješ mezi autoritou, ale zároveň si nechceš nikoho rozhádat. Nesmíš být zaujatý. Musíš oddělovat neshody v projektu od života jako takového. Stane se, že si s lidmi vyměníš pár ostrých názorů a neshodnete se, ale je třeba se přes to přenést a nenechat to nějakým způsobem ohrozit přátelství. Když jsi šéf, v očích lidí budeš vždy ten zlý. Budou se na tebe dívat jako na někoho, kdo pořádně nic nedělá a jenom druhé omezuje. Jako šéf máš plnou zodpovědnost za projekt. Rozhoduješ o věcech. Řešíš krizové situace. Snažíš se posouvat projekt dál.
A jak podle tebe tedy probíhala tvorba sborníku 2015/2016? Povíš nám něco o průběhu jeho tvorby?
Z organizačního hlediska šly věci dobře. Pro mě to byl nejvíce pohodový ročník ve smyslu, že se všechny práce nakonec dodaly a nemusely se řešit žádné velké krize (ačkoliv pár lidí nechtělo dodat drabbly a bylo zapotřebí je inspirovat/motivovat + také tam byly problémy s Blackie). O průběhu tvorby Sborníku si lze podrobněji přečíst v mé bakalářské práci, kde jsem se zabýval návrhem IS (informačního systému nikoliv Islámského sátu) pro tým Sborníku, tudíž jsem tam popsal věci do určitého stupně detailu. Asi nemá jinak moc cenu se o tom nějak rozepisovat, hlavní nástin jsem dal v první odpovědi.
Doufal jsem, že vychrlíš, jak jsme tě kdy štvali a provokovali s Vlčetem, ale asi se toho nedočkám Rainbowlaugh
Tento ročník byl tvůj poslední, říkal jsi. Tedy aspoň jako člena vedení. Proč jsi se vlastně rozhodl odstoupit a jít dál? Co máš v plánu do budoucna?

Z vedení jsem odstoupil z jednoho kuriózního důvodu. Chci projekt poznat z pohledu někoho, kdo se ho chce zúčastnit, ale nevidí do vnitřních záležitostí projektu. Zjistit, jakým způsobem je projekt prezentován. Jak je možné s lidmi vedení komunikovat. Sledovat vývoj PR a jestli se mezi lidi jsou schopny dostat důležité informace (proto jsem vás peskoval kvůli tomu FB a úvodní stránce). No a taky si chci dát pauzu, ačkoliv toho už teď lituji, popravdě řečeno. Na projektu mi záleží, přeci jen jsem se snažil ho tlačit kupředu. Ve 2014 byla první tištěná verze o dvaceti kusech. Letos jsme dokonce měli křest na CZQ a kusů se mi podařilo udat čtyřicet pět. Lidé se více o Sborník zajímají, už nejde jenom o pouhou kompilaci povídek a obrázků. Dokonce jsem jeden Sborník posílal do Ruska, jelikož se na tu knížku chtějí podívat. A další si dokonce objednala osoba mimo fórum a bronies komunitu jako takovou.
No a moje plány? Vystudovat inženýra. Získat práci v oboru projektového řízení. Vrátit se ke psaní a kreativní tvorbě jako takové. Dodělat tu pitomou rozdělanou JRPG gamesku, co jsem začal vyvíjet před pár lety.
Dodatek: Jo strašně jste mě s Vlčetem místy srali Rainbowlaugh
No, ty nás taky, Tuxíku Rainbowlaugh . Nevím tedy jak Vlče, ale někdy jsi byl strašný šéf, který zapomínal, že to děláme dobrovolně, a choval se k nám, jako by nám platil xD
Tvůj záměr je velice dobrý dle mého. Každý by si měl udělat co nejvíce názorů na věc z více pohledů. Doufám, že budeš tvořit a tvořit a i tvé plány na projektové řízení vyjdou.
Je zajímavé, že oproti minulému ročníku se tentokrát zdá, že tu je nějaký autorský boom a všichni se chtějí zapojit. Je to znakem dobře odvedené práce, kterou jsi vykonal. A přesto, je něco, co bys na konečném díle změnil nebo předělal?

Ne. Jsem s výsledkem spokojený Pinkiesmile Odvedli jste všichni dobrou práci. Je to dílo vás všech, Jestli byste sami něco udělali jinak, je už na vás. Finální produkt však hodnotím jako velice vydařený Pinkiesmile
Povíš nám také něco o křtu? Jak jsi na ten nápad přišel? A jak se ti jej podařilo vyjednat? Proběhl tak, jak sis představoval?
Chtěl jsem mít o Sborníku na CZQ přednášku, ale to bylo velice bláhové přání. Navíc mi to lidé odsuzovali, že tohle prý na con nepatří, ale byli i tací, který to přijali jako dobrý nápad. Jednou jsem se sešel s Jamisem a vedli jsme o tomhle konverzaci a při té příležitosti jsem udělal blbej dojem. Vlastně jsem nakonec rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nevím, kdo ten nápad u orgů podržel a přimluvil se, ale opravdu vám děkuji, že jste mi nakonec dovolili ten křest realizovat. Ale i tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsme tam nechtění. Chtěl jsem komunitě něco dát, nějak ji inspirovat k tvorbě, možná se to povedlo, či je to jen souhra šťastných náhod. O to více mě mrzí ten odpor, se kterým se celkově nápad prezentace/křtu musel utkat. A nešlo jenom o odpor zvenčí, ale taky uvnitř týmu. Elitář? Fanatik? Nebo jak jste mě to označili?
Křest měl pár chyb. První jsem byl já. Co si budeme říkat, já nejsem řečník, který by byl schopen uchvátit davy. Dalším bylo to, že na autogramiádě moc lidí nezůstalo, ale to se dalo čekat. Avšak i přes ty chyby jsem na křest pyšný. Překonal jsem sám sebe.
Hmm, "fanatik" by bylo asi nejblíže. Jak přesně to bylo, bych musel dohledat v konverzaci dávno zahrabané pod nánosem novějších zpráv. Nápad prezentace jsme ale, dovolím si říct, uvítali, jen ne formou, kterou jsi prvně navrhoval. Myslím si, že jsi křest zorganizoval dobře, jen jsme s Vlčetem do poslední chvíle netušili, jak chceš, aby vlastně probíhal.
Když jsi tedy po křtu odešel, jak si vlastně užíváš sborníkový důchod? A pokud se chceš zapojit do příštího Sborníku jako autor, či pozorovatel, už na něčem pracuješ?

Důchod si zrovna teď moc neužívám, neb mám drobet nostalgii. A jestli na něčem pracuji? Zkouším se do psaní opět dostat, co to přinese se uvidí až časem Pinkiesmile
Kdyby jsi byl teď na mém místě, je otázka, kterou by sis položil? Co by tě ohledně Sborníku jako čtenáře zajímalo? Nebo co bys rád k tomu řekl?
Není tu nic, co bych mohl více říci. Snad jen, jestli máte v plánu dělat nějaké další workshopy? Pinkiesmile
Na tuto otázku ti milerád odpovím po rozhovoru, ale ještě dvě poslední otázky. Vzkážeš něco svému bývalému týmu? Upřímně jim máš v tuto chvíli možnost říct, jak se ti s nimi pracovalo a jak moc tě štvali Rainbowlaugh . V rámci rozhovoru se vše smí.
Rád jsem s vámi pracoval a držím palce. Hlavně tobě, když teď šéfování padlo na tvou hlavu Pinkiesmile Jo a když už se to začne srát, tak zavolejte Tuxíka Rainbowlaugh Jo a nauč se konečně pracovat s G-Docs. Dávat linky na hotovou práci je docela důležité, kor, když si to potřebuješ narychlo dohledat Rainbowlaugh Jo a Vlče, bacha s těmi ozdůbkami. Ony ty růžičky ve Rwakkově povídce sice vypadají fajnově, ale tiskárny si to naúčtují jako barevnou stránku, i takovou blbost řeší, takže pokud ozdůbky na přechody v textu, tak černobílé Pinkiesmile
Děkujeme ti za rady, Šéfíku. Katrinka se jistě postará o mé zaučení. Poslední tedy otázka, nebo přesněji tvé zvolání. Je tu něco, co bys rád vzkázal autorům a výtvarníkům, kteří se chtějí zapojit do dalšího ročníku? Je něco, čím bys je chtěl nažhavit nebo naopak před čím je varovat?
Přeji všem umělcům, aby jim nadšení vydrželo, ať se jich drží múza a zejména ať pamatují, že kdykoliv se můžou dát lidi dohromady a tvořit společně Pinkiesmile Dále chci varovat, že Sborník je závazek na rok, je třeba počítat s tím, že se po vás furt bude něco chtít. Jo a komunikujte. Každý máme vlastní život a je samozřejmostí, že kvůli okolnostem se nelze přímo věnovat věcem do Sborníku, nikdy nebyl problém někoho omluvit a dát mu nějaký týden navíc i po deadlinu, tedy alespoň za mě ne, někteří by mohli vyprávět Rainbowlaugh
To je moc hezké poslední vzkázání, a tak se s tebou v tomto dobrém duchu loučím. Děkuji ti za rozhovor.
Díky a přeji pevné nervy Pinkiesmile
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
Po dlouhé době pokračujeme a máme tu první rozhovor s Vlčetem, které se na sbornících vlastně podílí už od prvního ročníku ale o tom více v rozhovoru. Přeji příjemné počtení.

Vítám tě u tohoto pozdního rozhovoru. Jsi jednou z výrazných tváří sborníku, a o něm budeme dnes i hovořit. Povíš nám, jak ses ke sborníku vlastně dostala?
Děkuji za přivítání. Jak jsem se ke sborníku dostala? To bylo hodně dávno, pokud se ptáš ještě na ten úplně první. Tehdy jsem ještě studovala střední školu, obor ilustrace přesněji. Nevím, jestli jste za mnou přišli ty a Aidrien nebo jestli jsem to byla já, kdo se nabídl, každopádně jsem se k vám nějak "přišoupla" a začala vám do toho kecat.
To znamená, že jsi u sborníku vlastně od úplného počátku z dob ještě temných. Pamatuješ si ještě nějaké detaily z prvního sborníku? Čím tě ten nápad tehdy zaujal?
Přesně tak, z dob, kdy se o tištěné knize ani nesnilo, dokonce mám pocit, že jste původně chtěli sesbírat pouze texty a seřadit je podle měsíců v roce. Nápad s ilustracemi a úvodními stránkami pro měsíce přišel až později. Pamatuji si, jak se Aidrien vztekala, že jsme nebyli schopní domluvit se na jednotném fontu pro nadpisy Rainbowlaugh
Čím mě ten nápad zaujal? Tehdy byla literární sekce dost přehlížená, ty jsi to chtěl změnit. Obdivovala jsem tvůj zápal, jako jej obdivuji dodnes, a chtěla jsem ti ve tvém projektu pomoct, a nakonec jsem se do něj namočila ještě víc, než jsem původně zamýšlela.
Tohle slyším a trošku mi lechtáš ego, přiznávám. Tohle si přeje slyšet každý Rwakk. Pak ale přišel druhý ročník s obměnou vedení a málem dopadl katastrofálně, kdyby se ho Tuxík neujal. Vzpomeneš si na tu dobu? Co si z ní pamatuješ?
Vzpomínám si, že do druhého ročníku se šlo s velkým nasazením a spoustou nových plánů. Ale všechno se to zvrtlo na tom, a teď ti tvoje polechtané ego trochu sfouknu, že jsme neměli dostatečně přísného vůdce. Do interních záležitostí Sborníku vidělo a mluvilo tolik lidí naráz, že se celý projekt sesypal. Všichni chtěli všechno, ale nám chyběly materiály a lidi nekomunikovali. Pak přišel Tuxík, vyhodil co nefungovalo, udělalo se pár ty ty ty a nakonec se to nějak zvládlo. S odřenýma ušima, rozvráceným vedením, ale zvládlo.
Nemám na to omluvu, ale myšlenka byla dobrá, stejně jako čistá myšlenka komunismu. Bohužel jsem potom měl dost osobních problémů a už jsem se nedokázal vzchopit. Ale pomohlo mi to a vy jste pomohly sborníku. Náhle se z tebe stalo velké zvíře, Vlče. V čem byl tehdy největší problém? Ohledně dodělávek sborníku?
Hah, velké zvíře, tehdy ještě ne, to jsem se ještě schovávala za Tuxika. Největší problém byl, když jsme nedostali obrázky od jednoho ilustrátora, a pak jsme narychlo sháněli náhradu. Naštěstí jsme sehnali, a abych nezmiňovala jen ty špatné věci, tak dokonce se nám povedlo tento ročník i vytisknout!
Byl to první tištěný sborník, pak ale přišel útlum, pokud si vzpomínám. Ročník 2015 nevyšel pro neaktivitu literátů na fóru. Pak ale Tuxík svolal radu a začal s ročníkem 2016, který byl zároveň ročník 2015, čili dvojročník. Tehdy jsi už velké zvíře byla, že?
Jo tehdy už jo, dostala jsem k režírování celou vizuální stránku Sborníku. Od shánění lidí až po sazbu a přípravu do tisku. To už jsem nemohla být štěně, co se bojí vlastního prdu, a že k tomu přispěla i ta roční pauza, co jsem mohla aspoň trochu dospět. Určitě jsem místy pořádně zkomplikovala život jak vedení, tak ilustrátorům Rainbowlaugh
Nepovídej, to z ní zajímavě. Jak jsi vlastně celé to své vedení pojala?
Zodpovědně, až drasticky, místy možná sebedestruktivně. Za prvé jsem si prosadila, že výtvarníci se budou přihlašovat a vybírat stejně jako spisovatelé. Tím se přidalo dost práce už do prvního půlroku formování Sborníku. Pak jsem se jala veřejnost poučovat a zasvěcovat do tajů ilustrace přes livestream workshop. To byl velký krok z mé introvertské vlčecí ulity, ani si nedovedete představit, jak jsem byla nervózní. No a nakonec, jsem musela být zlá i na některé opozdilce. A pak úplně na konec i na ženskou, co měla na starosti tisk Sborníku.
Vlče nám začalo kousat. Celkově ale tvé nápady sborníku velice prospěly a můžeš na ně být pyšná. Každopádně dvojročník se velice povedl, a to z obrovské části právě díky tvým inovacím. Plánuješ i pro tento sborník nějaký workshop či nějaké návody?
Jsem ráda, že to tak vidíš Pinkiesmile Co se workshopů a návodů týče, myslím, že všechny důležité informace se mi podařilo sdělit už v tom prvním videu. Do budoucna bych mohla spíš zapracovat na formě a provedení, ale bohužel to není právě teď možné, neb technika selhává.
To je mi moc líto. Každopádně ještě pár otázek mám, a to dokonce pro ty do budoucna. Jistě si lidé všimli, že stále vedeš obrázkovou část sborníku. Přibude tento rok nějaká nová inovace ohledně obrázků? První sborník přinesl spojení obrázků s povídkami. Byl tam také pokus o úvodní stránky měsíců. V druhém ročníku přibyla galerie. Ve třetím dvojročníku byla galerie obohacena o drabble. Co přibude tento rok?
To si piš, že i tento rok budu ilustrátory trápit Rainbowlaugh Pokusím se oživit pokus o úvodní stránky povídek, s jakým úspěchem se ještě uvidí. Chci dát každému ilustrátorovi možnost se vyřádit na celé dvoustraně, která bude uvádět povídku. Mají tak možnost se pořádně předvést ve svém umu. Jsem si jistá, že pro spoustu z nich je dvoustrana docela velká výzva, ale věřím, že všichni to zvládnou.
Také v to doufám, protože jsem momentálně ten, kdo půjde vidět, když se to nepovede Rainbowlaugh
Protože jsi byla u všech ročníků, malinkatá otázka: který ročník tě nejvíce zaujal ohledně kreseb a který ohledně povídek? Je nějaké dílo ze sborníku, na které si ještě vzpomínáš?

Myslím, že každý ročník byl velmi vyvážený, co se týče kvality povídek. Horší už to bylo s kvalitou obrázků, v prvních ročnících. To tak slavné nebylo, takže 2015-16 byl podle mě zatím nejlepší.
Dílo na které si do teď vždycky vzpomenu je rozhodně RadlanJayova povídka Když usměje se slunce ze Sborníku 2014. Ta povídka se mi strašně moc zalíbila, především jeho styl vyprávění. Navíc se spolu se Space Horse jako ilustrátorkou perfektně hodili.
Další povedená dvojice, to jste byli ty a Drawirm v minulém ročníku. No a na její završení na Czequestrijské aukci, na to se nedá zapomenout, a ty si byl na začátku tak skeptický, když jsem tě s ní dala dohromady Rainbowlaugh
To rozhodně jsem byl, přiznávám, ale věřil jsem tvému úsudku a dobře to dopadlo. Otázka na tělo: ilustrovala jsi ve sborníku prvním a druhém, ale ve třetím ne. Teď ve čtvrtém zase budeš. Proč jsi vynechala, tak kvalitní ilustrátor, třetí sborník?
Protože jsem měla pocit, že není správné, abych sama sobě schvalovala účast ve Sborníku. Navíc byla tu spousta skvělých autorů, kteří se na to místo hodili stejně jako já. Plus v období, které by padlo na tvorbu ilustrací, jsem měla spoustu práce s dokončováním svého bakalářského filmu, takže je nakonec i dobře, že jsem nemusela svou pozornost rozdělit mezi dva projekty.
Správný přístup. Co si vlastně po tom všem, co jsi se sborníkem zažila, o celém projektu myslíš? Změnila se nějak tvá představa, tvé naděje ohledně sborníku, přes všechny ty ročníky?
Myslím, že se spousta věcí kolem něj změnila a že rozhodně dostál svému cíli a zviditelnil literární sekci fóra. I když se měnilo vedení, ubírali jsme a přidávali různé aspekty, jádro projektu zůstalo stejné: spojení tvůrčích duší za účelem vyrobit jeden celek. Stejně jako jiné věci kolem nás, je i sborník věc, co se tříbí časem a dobrými, ale hlavně zlými zkušenostmi. Stále roste. Byl tím, čím měl být, a je tím, čím má být teď. Odraz každého období zachycený v tvorbě a vzpomínkách těch, co jej pomáhali tvořit.
Moje naděje ve sborník je stále stejná a dokud lidé na bronies.cz tvoří, tak stejnou zůstane.
Budu se tady s tebou tedy loučit. Věřím, že tento sborník bude ještě lepší než ten minulý a další pak ještě lepší. A to mě přivádí k poslední otázce. Je tohle tvůj poslední sborník? Nebo se tohoto projektu budeš i třeba v dalším ročníku držet?
Pokud se v dalším roce nedočkáme zkázy tvůrců na bronies, nebo pokud mě nevykopnete z vedení, tak tu budu! Rainbowlaugh Myslím, že sborník už zažehnal své roky nejistoty ve vedoucím týmu. Ale spíš mám strach, jestli se najde dostatek spisovatelů a ilustrátorů, co by jim svá díla svěřili.
Doufejme, že se tomu tak nestane a vynasnažme se, abychom je mohli motivovat k další tvorbě. Tímto se s tebou loučím, Vlče, ale čekej, že později s tebou chci udělat ještě jeden rozhovor Rainbowlaugh a ten se bude týkat toho, co všechno se musí udělat pro to, aby sborník mohl vypadat tak, jak vypadá. Pinkiesmile
A jéje Rainbowlaugh Budu se těšit teda. Děkuji ti, Rwakku, že jsi mě k tomuto rozhovoru přizval Pinkiesmile
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
Doporučuji číst tento rozhovor za doprovodu nějaké veselé/dojemné hudby Pinkiesad2
Tak jsem tedy zvědavá, protože Vlče zní jako schopné vedení ilustrátorů (však taky podle toho Sborník 2015/16 vypadal) a já pod ní teď budu poprvé něco ilustrovat. Myslím, že budu jedním z pokousaných, protože prokrastinuju až to bolí Rainbowlaugh
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss

Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 1 host(ů)