24.03.2017, 13:48
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.03.2017, 13:55 uživatelem Hwězda. Edited 3 times in total.)
Hlásím se opět ze záhrobí. Je tomu víc než měsíc, co jsem naposled publikoval. Ačkoli jsem měl plno práce se životem, na literaturu jsem si našel vždycky nějaký ten čas, ať už deset minut na korekturu blbě napsaného odstavce, či celé odpoledne na psaní čehokoli, co mě napadne. Pilně jsem tedy pracoval na svém psaní a zlepšování svých literárních schopností, konečně jsem dopsal několik svých děl, z nichž některé mi tu v různém stavu dokončenosti ležely hooodně dlouho. A než publikovat jedno dílo co dva týdny, tak jsem se rozhodl, že to vše zveřejním naráz. Myslím si, že si každý, kdo mě čte, něco najde. Ať už se jedná o smutné básně, vtipně šílenou povídku, nebo satirickou lyriku. Tož si můj literární průjem naplno užijte. 8)
Začněme jediným epickým dílem, povídkou "Párty v Poníkově". Máte rádi Huntera S. Thompsona a jeho proslulou novelu "Strach a hnus v Las Vegas"? Nechal jsem se tímto dílem inspirovat a napsal jsem tuto dvacetistránkovou povídku. Je to do jisté míry takový crossover mezi MLP a Thompsonovým dílem – mimojiné vzdávám svou povídkou/fanfikcí čest Thompsonově památce. Aneb, co se stane, když [spoiler: princezna Luna jde za Pinkie shánět kokain, ale ta ji pozve na svou párty kterou pořádá, a do toho jí vypráví o svém výletě do Las Pegas?] Na tuto otázku vám rád odpovím skrze tuto povídku, o kterou si bohužel kvůli místních pravidel budete muset zažádat buď v tomto vlákně, nebo skrze PMko. Její sepsání mi trvalo nějaké čtyři měsíce a myslím si, že se ty desítky, možná i stovky hodin rozhodně vyplatily.
No a jak to tak bývá, mám spíše básnické střevo, nežli buňky na epiku. Mám tu celkově čtyři díla. První z nich vzniklo v rámci zmiňované "Párty v Poníkově", ale líbí se mi natolik, že jej publikuju samostatně. Je to i takový minispojler, ať víte, na co se máte těšit!
Hymna kaličů
Druhá báseň nese název "Pojď a buď taky ponytrop!". Vrátil jsem se opět ke svým kořenům a použil mou oblíbenou formu básně: jednoduchou čtyřveršovku s lehce satirickým podtónem. Bohužel, je opět na vyžádání. Hlavně kvůli své vulgárnosti.
Během jednoho odpoledne jsem napsal takovou pseudohaiku s názvem Otrava. Proč pseudohaiku? Ačkoli se v ní pokouším stavět vedle sebe dva rozdílné obrazy a spojit je v jeden, nesplňuje původní formu 17 slabik, rozdělenou do 5, 7 a 5 slabik. Japonština je spíše stavěna na mórách, nežli slabikách, ale co už:
Otrava
No a pro příznivce mojí "klasické" tvorby v melancholickém a depresivním stylu tu mám následující báseň:
Osamocen, rozřezán, opuštěn
Tímto končím svůj literární průjem a nebojte se mě zkritizovat či napsat jakékoli jiné komentáře!
Začněme jediným epickým dílem, povídkou "Párty v Poníkově". Máte rádi Huntera S. Thompsona a jeho proslulou novelu "Strach a hnus v Las Vegas"? Nechal jsem se tímto dílem inspirovat a napsal jsem tuto dvacetistránkovou povídku. Je to do jisté míry takový crossover mezi MLP a Thompsonovým dílem – mimojiné vzdávám svou povídkou/fanfikcí čest Thompsonově památce. Aneb, co se stane, když [spoiler: princezna Luna jde za Pinkie shánět kokain, ale ta ji pozve na svou párty kterou pořádá, a do toho jí vypráví o svém výletě do Las Pegas?] Na tuto otázku vám rád odpovím skrze tuto povídku, o kterou si bohužel kvůli místních pravidel budete muset zažádat buď v tomto vlákně, nebo skrze PMko. Její sepsání mi trvalo nějaké čtyři měsíce a myslím si, že se ty desítky, možná i stovky hodin rozhodně vyplatily.
No a jak to tak bývá, mám spíše básnické střevo, nežli buňky na epiku. Mám tu celkově čtyři díla. První z nich vzniklo v rámci zmiňované "Párty v Poníkově", ale líbí se mi natolik, že jej publikuju samostatně. Je to i takový minispojler, ať víte, na co se máte těšit!
Hymna kaličů
Druhá báseň nese název "Pojď a buď taky ponytrop!". Vrátil jsem se opět ke svým kořenům a použil mou oblíbenou formu básně: jednoduchou čtyřveršovku s lehce satirickým podtónem. Bohužel, je opět na vyžádání. Hlavně kvůli své vulgárnosti.
Během jednoho odpoledne jsem napsal takovou pseudohaiku s názvem Otrava. Proč pseudohaiku? Ačkoli se v ní pokouším stavět vedle sebe dva rozdílné obrazy a spojit je v jeden, nesplňuje původní formu 17 slabik, rozdělenou do 5, 7 a 5 slabik. Japonština je spíše stavěna na mórách, nežli slabikách, ale co už:
Otrava
No a pro příznivce mojí "klasické" tvorby v melancholickém a depresivním stylu tu mám následující báseň:
Osamocen, rozřezán, opuštěn
Tímto končím svůj literární průjem a nebojte se mě zkritizovat či napsat jakékoli jiné komentáře!
