Já zasvětil svého spolužáka přes osu!, hráli jsme pony/brony mapy a šlo to samo.

Asi před měsícem v pátek, jsem se bavil s jedním novým pracovníkem na mé směně o různých věcech. Všiml jsem si, že má na peněžence Barta Simpsona a mě to nedalo. Pověděl jsem mu o tom, že sleduju MLP.
Jeho zvednuté obočí bylo jasným důkazem, že si myslí něco zvláštního. Po menším výkladu o MLP, jsem mu dal odkaz na Daily Motion s tím, aby si pustil alespoň první dva díly a pak mi řekl, co na to říká.
Moc mě totiž zajímalo, jak se on na to bude tvářit.

Přišlo pondělí a o přestávce jsem se ho decentně zeptal, co on na to.
A jeho odpověď? " Mám za sebou už skoro polovinu první serie a je to supr! " Za měsíc stihnul všech 5 serií + 3 EqG. A o přestávkách jsem mu pomáhal s věcmi kolem MLP. Třeba Derpy a její osud ( project Save Derpy ) a pod.

Ponification: confirmed

PS: Nezáleží na tom, zda někomu řeknete, že sledujete poníky. Zde záleží na tom, jak to dotyčnému podáte. A to nemyslim, aby jste si k tomu přibarvovali nějaké věci. Stačí říci pravdu, ale tak, aby ho to zajímalo. Pak záleží na něm, zda se odhodlá oprostit od předsudků, že se bude dívat na holčičí poníky a spíše bude vnímat, že to je animák, který má tolik supr věcí pohromadě.

Já zasvětila matičku díky tomu, že jsem ji informovala o to, že sbírám MLP figurky  . A ona je sběratel kde čeho, takže mě s radostí začala podporovat   . 
A docela dost je ponifikovaný manžel, který mě občas u večeře vyzve, ať pustím nějaký díl a zná už jménem i docela hodně background poníků, takže je náš, ať tvrdí co chce 

Mé dnešní zasvěcování, aneb jak přežít dvě hodiny.

Od 15:30 do 17:30 jsem měl zajímavou věc. Trenérova dcera mě nespustila z očí, když jsem jedl oběd v jídelně a chtěla být se mnou, jakož to nová zábava na hraní.  
Jak ale zabavit tří letou dceru, která dělá všechno co já? Která chce být středem pozornosti?  Jak to udělat, abychom  já i ona vyvázli ty dvě hodiny bez psychické újmy ?  Jedině tím, že se stane pokusnou věcí mého výzkumu.

Subjekt N.I.N.A.  3 roky
-Výzkum na bázi sledování PMV, songů MLP a krátkých ukázek z dílů My little pony, za účelem zjistit, jak to vnímá tříleté dítě.
-Jako zdroj MLP byl vybrán tablet 8“ a repro JBL Go
-Po dobu dvou hodin byl subjekt N.I.N.A.  vystaven různými PMV, kousky dílů MLP a dalšími videi s poníkama. Já sledoval její reakce na dané poníky a zjišťoval, který poník se jí nejvíce zamlouvá v podobě její změny v povaze.  
- Přehrávali se všichni poníci z Mane 6, CMC, všechny princezny a některé backround postavy.
- Podle zjištěných reakcí se subjektu  N.I.N.A. nejvíc  líbila Rarity.  Bylo to zjištěno jejím soustředěným výrazem, klidnější povahou a schopností se doktnout toho poníka holou rukou.  Ostatním poníkům nedávala tolika reakcí, spíše se u dalších postav vlnila do rytmu hudby.

Výsledek výzkumu:  
Už i tříleté dítě dokáže rozlišit určité typy poníků a reagovat na toho, kdo se jí nejvíce zamlouvá.  N.I.N.A.  si oblíbila módní návrhářku Rarity z Ponyvillu, která nyní expanduje jak do Canterlotu, tak i do Manehattenu.  Díky tomuto výzkumu, jsem tak přežil dvě hodiny v relativním klidu se tříletým dítětem, aniž bych já či ona, ušli k újmě na zdraví.

Muhehé, to je boží studie! 

Můj syn (2 a půl) měl dlouho oblíbenou Pinkie Pie (jako jedinou z poníků ji umí pojmenovat), ale poslední měsíc je víc unešený, když se na obrazovce objeví Fluttershy   . To začne vyluzovat takové rozněžnělé zvuky a musí si ji na monitoru pohladit 

Já osobně nikdy nikoho nesbronyfikovala a asi ani v blízké době neudělám - prošla jsem si na mé druhé škole psychickým ternem, i k psychologovi chodím, a tak se teď o tom na mé 3. Škole nezmiňuji. I když tak nad tím přemýšlím, možná jsem sbronyfikovala bývalou kamarádku, ale to není jisté... musí to být fajn potkávat každý den Bronyho a povídat si o episodách a ponících ^^ nojono, bohužel...

Jita32: Mohla bys jít na nějaký sraz, tam bys potkala ostatní.

Fun1k - byla jsem na Vánočním conaoke, kde jsem byla podle mého zjištění nemotorná (bavili jsme se s kamarádkou o tom kdo vyhrál hudební duel This day aria a jedna dáma nás slyšela, jak se bavíme a vysvětlila mi že v seriálu vyhrála Cadence xI takováhle nedorozumění byla stovky) celá zkoprněná (fotky ze zpívání a dárků jsou hrozné, vypadám jak zrudlé pravítko) a další a další věci... jsem v komunikaci s lidmi dosti neobratná, minulá škola mě dost srazila a mám jistý strach - ráda bych ho překonala, ale výčitky mi tomu brání.
Raději to nebudu rozvádět, zase mluvím místo o Bronyfikaci o své neschopnosti, takže radši budu ticho...

mila Jito32, tu jsi mezi poniky myslis ze jsi nemotorna, zkoprnela a zrudla? no to si myslime o sobe skoro všichni takze jak se říká: relax and take it easy

Jak jsem někoho zasvětil do MLP... no to se bude hodně těžko měřit, protože nemám představu ke kolika lidem se moje povídání a objevení dostalo troufám si tvrdit, že desítky tisíc lidí to viděly/slyšely, ale o efektu radši nebudu spekulovat ty občasné zpětné vazby od náhodných neznámých lidí na různých conech (včetně těch, kteří se na MLP:FiM seriálu přímo podílí) byly pozitivní, tak se to patrně dostalo dál, než si myslím. Což je vzato do důsledku až trochu děsivé, ale na druhou stranu... potěší to


@Jita32: neboj, to se časem poddá všechny ty vyjmenované věci se dají naučit, když je zkusíš vícekrát (všichni jsme to tak museli udělat, i když to možná není na první pohled vidět) - když něco nevíš, nebo ti něco nejde, tak věz, že žádný učený z nebe nespadl. Jsou tu ve fandomu sice lidé, kteří každého hned za sebemenší chybu hned opravují, ale většině je to jedno a chápu, že se znalostmi se lidé nerodí.

Co se stydlivosti před ostatními týče... jistě je to hodně nepříjemné, ale i v tomhle platí, že když to zkusíš vícekrát, tak ten strach a stud postupně přejde. Tady na srazech (ať už je to Karaoke nebo jiné sleziny) tě za to nikdo soudit nebude, protože většina z nás ví, jaké to je. Osobně... když jsem přišel na VŠ, nedokázal jsem vystoupit ani s referátem před třídu spolužáků a vypadal jsem úplně stejně rudě a stydlivě (proto taky oblíbenkyně Fluttershy) ale postupem času se to poddalo (byť to trvalo dlouho). Ne že by mě ten strach úplně přešel (ať už na pódiu nebo před televizními kamerami), ale je to víc na pohodu.

Neboj, to se poddá nebude to jednoduché, ale půjde to.