Jop, to už je takový klasický asexualismus středního věku, kdy se člověk (většinou) už vyřádil a pohltí ho povinnosti a stereotyp 

Stejně mi stále připomínáš mě samotnou v době dospívání, takže nad tebou hůl nelámu   Mě tématika sexu byla taky dlouho hrozně odporná - když za mnou některý kluk začal tahat křídlo, panicky jsem před ním zdrhala.   Taky jsem trpěla silnými depresemi, že všichni randí, já bych měla taky, ale vůbec se mi nechce   Jenže pak potkáš někoho, kdo je ti tak moc duševně blízký, že si řekneš "Ok, tak já to teda se sebezapřením jednou zkusím..." a nejspíš zjistíš, že se to přežít dá   Hlavní je ale mít to štěstí a tu správnou bytost, s kterou tvému srdci bude dobře, potkat a já doufám, že se ti to nevyhne