Zpráva v dopisní obálce,
já se jen zachmuřím se krátce,
zase píše mi můj vládce,
že prý schyluje se k válce.
Myslí si, že to nevím ?
Vždy večer na hradbách sedím
a do černočerné tmy hledím,
směle se stínem se bavím,
spoustu tajemství se dovím,
moje srdce rychle bije,
nikdo už tu pravdu nezakryje,
kontrolu ztrácí Celestie.
Nevyhnutelný je boj,
rychle si nandávám zlatou zbroj.
Sombra je chráněný jako kobra,
aby proti němu magie sester něco zmohla,
musíme shromáždit armádu dobra.
Vyrážíme na dalekou cestu,
vrátíme se ?
Je to jako ve snu.
Ve královské gardě milované rodiny doma necháváme,
pro jejich bezpečí všechno uděláme,
za cenu vlastních životů vás ochráníme,
v boji vždycky vytrváme,
mír a pořádek v říši na svých bedrech máme.
Procházíme přes propasti hluboké,
hrozeb mnoho je,
ztráty jsou vysoké.
Do hrudi mi kdosi trefil kopí,
najednou obrovský vztek se mě chopí,
tady tedy končí má cesta ?
Vezmu jich s sebou do hrobu alespoň dvě sta !
Na těle mám spousty otevřených ran,
nepřítel se valí ze všech stran,
síla nenávisti mne nezradí,
můj ostrý meč spoustu z nich o život připraví.
Již je po boji,
rychle se prohlédnu,
nemám moc času,
za chvíli svým zraněním podlehnu,
na krví nasáklou zem ulehnu,
ještě jednou si hvězdy prohlédnu.
Mám už halucinace,
nebo se v dálce něco pohnulo krátce ?
Ne, oči neklamají,
sestry ke mně přilétají.
Slzy na tvářích mají,
než se s ním utkají,
zkázu, kterou způsobil,
na vlastní oči poznají.
,,Dostaneš se z toho Birdy" !
Kroutím hlavou:,,Konejšivá slova si šetřete na jindy,
Equestrie ještě není venku z bryndy".
,,Pospíchejte a nechejte mě tady,
než si z nás všech udělá otroků řady".
Poslední slova vydechnu pomalu:
,,Máte volnou cestu až ke Crystal Empire".
