Budu sem jednou za čas dávat různé věci, které mě napadnou napsat. Někdy si říkám, že by nebylo od věci taky vidět, co mě praštilo přes hlavu a nakoplo mě to do psaní.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Něco mne o víkendu napadlo a taky jsem chtěl zkusit, zda to vytvořím. Je to něco, co jsem ještě v takovém duchu nedělal ( a nevím zda to ještě někdy udělám, protože to byl nápor na mé emoce )
Musím upozornit, že to je smutné.

Poslední let

Další fanfic Tajemství Alicornů

Scootaloo a hvězdy

Paměti princezen : část první

Nemohu uvěřit, že jsi to sem nakonec dal. Chtěl bych ti to nějak okomentovat, ale to co bych sem napsal, tomu by stejně většina nerozuměla.

Mohu jedině doporučit, neboť od tvých prací půl rok zpět jsi i bez publikování zde udělal obrovský pokrok a tohle je jedna z nejlepších prací, co jsi kdy napsal.

Tleskám

Tleskám moc se ti to povedlo jen já to četl ve škole a celou hodinu řval prosím, jestli děláš i další pošli mi nějaké rád si je přečtu

Bylo to dojemné, ukápla mi přitom slza. Je to pěkné.

Jsem rád, že se to líbilo

A pro všechny plakající: Měli jste vidět mě, když jsem to psal. Brečel jsem u toho moc.

Slohově to je takový neučesaný, některý věty drobet drhnou, ale ten příběh, ten je silnej jako noha vod kulečníku. Naskočila mi opakovaně husí kůže, na druhý stránce sem se rozhodoval jestli pokračovat nebo to vzdát. Proč se takový věci stávají pořád jenom Dashie?

Presne...Dash je vzdy namet pro SAD fanfic.....

Tak někdo má Dashie rád a udělá tento fanfic aby to bylo emotivní jako třeba Blue a někdo jí považuje za lesbickou pizdu co si hraje na nepřekonatelnou tak jí to zavaří v mučírně.

Myslis...cupcakes..?..Ale jako tyto story mam rad...Jen ze by melo byt varovani:
Zpusobuje nespavost!

Tak jsem to přečetl jedním dechem... no a už vím, že se mi to dneska v noci bude zdát (se sebou samým v hlavní roli jako Rainbow Dash). Holt některé příběhy, co se mi zarejou pod kůži, je třeba prožít si až do dna, obzvlášť když mi až moc připomínají vlastní životní události...

Pravda, že stylisticky je to trochu kostrbatější, ale nejsem náročný čtenář, tak mi to nevadí (prostě to přehlížím) - vždycky se snažím vstřebat to, co tím chtěl autor říci a to se myslím v tomhle případě povedlo dokonale.