Fórum moc často neprocházím, ale teď jsem se nudila a tohle mě opravdu zaujalo. Ani nevím, kdy přesně můj zájem o "ekologii" začal, ale pár let to bude. Na střední škole jsem psala maturitní práci na téma "Negativní vlivy člověka na prostředí" a opravdu mě to bavilo. Přesto všechno jsem spíš ale jen pasivní pozorovatel chování lidské společnosti jako celku a člověka jako druhu.

Studuju obor Systematická biologie a ekologie, té ekologie jsme tedy zatím moc neměli, ale ono to souvisí všechno se vším, viz. například předmět "Ekologie rostlin". Slovo ekologie se dá jaksi aplikovat na více různých věcí.

Pasivní pozorovatel jsem proto, že jsem si už dávno uvědomila, že jednotlivec nedokáže pro planetu udělat skoro nic. I kdyby jsme se všichni nakrásno snažili a dělali pro zachování životního prostředí první poslední, skutečnou moc mají v rukách jiní lidé... někdo tvrdí, že ekologie je byznys. Spíše naopak, byznys vládne světu a proto se ekologie a myšlenky kolem toho moc nenosí. Kdyby se měly udělat nějaké zásadní změny ve fungování lidské společnosti, nejen že by obří množství lidí přišlo o zisky, ale zároveň by se to dotklo i "obyčejných" lidí. Všichni by museli upustit od své životní úrovně a změnit životní styl...

Problém je, že lidi si nedokážou pořádně představit "lidstvo vs planeta" obecně, jako jakýsi provázaný celek. Každá skupina má jiné zájmy, jiné názory, ale neutrální a rozumný pohled na věc má málokdo. Jsou státy, kde většina lidí nemá ani přístup k pitné vodě... to si kde jaký člověk ve vyspělé společnosti ani neuvědomuje. Nejsou to jeho starosti, že jo... nemá čas se tím zaobírat, přemýšlet nad tím.

Stačí se podívat do samotné nedotčené přírody, všechno se vším souvisí. ekosystém... provázané vztahy organismů, včetně člověka... teď jsem dělala zkoušku z evoluční biologie. Velice zajímavé téma, na tom to člověk vidí ještě líp... to jak se člověk jako druh hodně vymanil z obecných přírodních principů, které tu byly už od počátku vzniku života.

Člověk je jako druh velmi mladý, ale přesto prodělal šíleně rychlý vývoj - hlavně co se týče kulturní evoluce. Až se mi nechce věřit, že k tomu došlo opravdu "přirozenou cestou", ale to je na delší polemizování.

Ekosystémy se mění v čase neustále, o tom bezpochyby, ale lidskou činnost bych přirovnala beze studu k nějaké obří přírodní katastrofě. K takové, která už několikrát v historii planety vyhubila většinu života, aby to celé začalo nanovo a jinak.

Podle mého názoru lidi tady dlouho nebudou. Ať už se zničíme sami, nebo se o nás postará planeta, pochybuju, že bychom do té doby dokázali osídlit jiné části vesmíru apod. Člověk je sice nabušenej, ale podle mě až tak zase ne všecko to jde rychleji a rychleji, stoupá to exponenciálně.

Zdroje - jsme limitovaní. Planeta není neomezená, už teď podle určitých studií člověk jaksi "bere více, než planeta dává" tzn. vyústí to v krizi. Lidstvo jako celek začne spolupracovat až když bude pozdě. Dneska si každý stát, každá národ jede to svoje, jiná politika, jiné cíle, jiné myšlenky, ale až se to dotkne opravdu všech a stejnou mírou, pak teprv budou chtít spolupracovat a v tu dobu už bude podle mě pozdě. Osud lidstva visí na vlásku, ale většina normální společnosti si to neuvědomuje nebo ani uvědomit nechce. Utěšují se kupříkladu tím, že nějaký ten KONEC nastane až za dlouho, že se jich to netýká, ale jak říkám, jde to exponenciálně a myslím si, že už my na sklonku života pocítíme celkem silně následky toho, jak se lidi tady na týhle uprděný planetě chovají. (Uprděný proto, že jsme moc plný sami sebe a dost lidí popírá vůbec tu představu, že by život mohl být i jinde. Lidstvo není nic extra, je to jen slepá vývojová větev.)

Rozepsala jsem se řádně, ale ani tak nejsem moc spokojená. Moje myšlenky jsou roztěkané, proto jsem je utřídila do odstavců, alespoň pro nějaký přehled o tomhle tématu bych dokázala napsat knížku (a taky že jsem o tom už nejednou uvažovala, bylo by to ve formě jakési úvahy, osobního vyjádření názoru a pohledu na věc).

Jo, jsem zarytej pesimista - nebo spíš realista? Růžový brejle mi spadly od tý doby, co jsem se dostala do puberty. Holt real life sucks, proto tak nějak žiju ve svém světě a bavím se demencí a omezeností ostatních lidí, kteří tolik neprozřeli a svým způsobem si žijí ve vlastním světě víc než já. Vlastně jsem se svými fantasmagoriemi "normálnější" než většina lidský společnosti ok, nechala jsem se trochu unést, moje alter ego je poněkud velké