Nemyslel jsem ani tak lidi/zvířata jako stávající bytosti, ale všechno, co tady je
Ne, nemusíš.. já tě přeci do ničeho nenutím..
Nejlépe to vystihlo náboženství "A Bůh řekl: Budiž světlo" (v tomto případě vesmír). A prostě to bylo. Jen tak.. z ničeho.....
Tak tehdy když se to tak bralo to pro lidi nebylo moc důležité jestli je Země krychle/koule/whatever jiného, protože k tomu aby sklidili své pole jim to nějak nepomohlo.
Prý u nás ve Svitavách se o objevu Ameriky vědělo cca 100 let poté..
it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes it goes guillotine
OT: tak tvar planety, pokud by nějakým záhadným způsobem mohl být krychle (což kvůli gravitaci být nemůže), by měl na počasí (resp. na dobu osvitu) a tedy i sklizeň docela podstatný vliv (nebyl to přitom nějaký Řecký učenec, co už dávno dokázal kulatost Země - zapomněl jsem jméno - pomocí blbého klacku?).
Ono i ten vznik vesmíru je těžko definovatelný, protože nevíme, co vlastně vesmír je a co už není.
Předtím, než vůbec mohla vzniknout hmota, energie, světlo a takové věci, tak musely vzniknout zákony, podle kterých se tyhle věci budou šířit, pohybovat, navzájem mezi sebou interagovat a měnit se a od začátku těm zákonům budou bez výjimky podřízeny.
Takže zřejmě před vznikem vesmíru už musely nějakým způsobem a z něčeho vzniknout a existovat vztahy (přírodní zákony), jinak by zřejmě ty další věci ani neměly v rámci čeho fungovat.
A co jsou vztahy mezi částmi reality (fyzikální zákony) nikdo neví, možná je to vůle nebo vědomí, nebo prostě nějaká další forma hmoty nebo energie, i když energetickou hodnotu například zákona zachování energie nebo gravitace zatím nikdo nezměřil.
Nebo možná nějakou dobu vesmír existoval bez fyzikálních zákonů (i když asi není možné si představit, co by v něm asi bylo, jestli vůbec něco, nebo všechno dohromady) a jeho expanze začala až s jejich vznikem.
A možná že je expanze vesmíru způsobená tím, že fyzikální zákony rozšiřují sféru svého vlivu/působení do okolního prostoru - a v tom případě by hraniční okraj vesmíru vypadal podobně, jako vesmír na počátku svého vzniku a jeho střed, vystavený působení přírodních zákonů nejdéle, by se vyvíjel do nové podoby (a možná by tam vznikaly a začaly působit i nové fyzikální zákony, v jeho mladších částech zatím neexistující).
Otázka je, kde se asi nachází Země. Dalo by se říct, že je to asi jedno, protože gravitace tu byla před milionem let stejná jako teď, ale co se týče třeba vzniku zákonů, podle kterých jsou řízeny složitější biochemické reakce (které jinde ve vesmíru neprobíhají), tak tady už ten vývoj je patrnější.
A co se multi(dimenzionálního) vesmíru týče, tak to se možná dá vysvětlit prostě rozdílem ve vnímání. Když někdo uvidí zelenou kouli jako žlutou, někdo další jako modrou a někdo další jako červenou, tak to neznamená, že existují 4 rozdílné, ani že jedna přechází mezi 4 různými fázemi. Stejně tak když částice hmoty bude reagovat na tentýž podnět (náraz, záření...) různýmy způsoby, tak to neznamená, že se změnil podnět, ale že se změnila ona sama. Takže hypotetické části multivesmíru nejsou mechanicky reálné, jen se prostě hmota chová, jako by existovaly, protože se ona sama mění, a tím i její reakce na totéž.
Prominutím schvaluješ to, co jsi prominul a souhlasíš, aby se to stalo znovu.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.
Ono se spíš má zato, že všechny ty "přírodní" zákony vznikly až po velkém třesku. Je třeba si uvědomit, že při těch mega teplotách, které panovaly ve vesmíru v prvním okamžiku vzniku, nedržela při sobě ani základní hmota (tj. nějaká jaderná síla, která nyní drží pohromadě atomy, prakticky neměla šanci existovat). Takže ano, "chvíli" vesmír skutečně existoval jen ve formě "kaše" bez většiny dnešních zákonů. Popravdě, jak byste chtěli pomocí dnešních zákonů popsat stav před velkým třeskem, aneb černá díra hadr
Ta tvoje myšlenka se ale opírá o to, že by se zákony rozšiřovaly do okolního prostoru. A ten se nedá definovat jako klasický "prostor", do kterého se vesmír rozteče jako rozlitá voda po podlaze. Vysvětlení by to bylo hezké, a dobře představitelné, až na to, že zřejmě žádná podlaha neexistuje.
Země se zatím pravděpodobně nachází ve středu pozorovatelného vesmíru. Protože by byla velká náhoda, kdybychom zrovna my byli střed všeho (vezměte si, že třeba jen naše Slunce je téměř na periferii naší galaxie), bude vesmír o hodně větší, než zatím vidíme. Tudíž naše poloha v něm je zatím neznámá.
Většina zákonů, keré platí tady na Zemi, bude platit ve většině vesmíru (výjimka jsou možná černé díry), a nic na tom nemění typ reakce, ať už jde o jadernou fúzi ve hvězdách nebo mixování slizu do podoby DNA Vezmi si jen u kolika hvězd jsme již detekovali vodu či uhlovodíky s tou naší primitivní technologií.
Boha ti neberu, ale zkus ho definovat!
Země se nachází přesně ve středu pozorovatelného vesmíru. To je dáno tím, že jako pozorovatelný vesmír se bere vesmír, který se dá pozorovat => vesmír, ze kterého k nám již dolétlo nějaké světlo. A protože relativita, světlo jdoucí k zemi z jakéhokoliv směru k nám de rychlostí světla, pak je vzdálenost, ze které k nám dolétlo nějaké světlo rychlost světla x stáří vesmíru. Takže viditelný vesmír je vlastně koule se středem na zemi.
28.03.2014, 10:18 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 28.03.2014, 10:19 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
To si dovolím oponovat. Viditelný vesmír je v současné době spíše daný naší primitivní technikou. Jakmile budeme mít dostatečně silné (obrovské) dalekohledy, které zachytí i to nejvzdálenější světlo, existuje šance, že na jedné straně od Země už nebudeme mít co pozorovat, zatímco druhá bude pokračovat dál (myšleno, že tam budou objekty, které vyzařují - či spíš vyzařovaly - nějaké částice, které lze detekovat, ať jde o světlo nebo o gamma záření). Otázka spíš je, zda je vůbec možné celý vesmír pozorovat. Když vezmete, že světlo k nám cestuje přes 13 miliard let, tak než k nám dorazí současný stav okraje vesmíru, tak jednak už tady žádná Země nebude a za druhé bude okraj vesmíru už zase někde úplně jinde (rozpíná se).
28.03.2014, 16:17 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 28.03.2014, 16:21 uživatelem VeliceMladýPísař. Edited 2 times in total.)
(27.03.2014, 19:13)madA12345 Napsal(a): ...
Warn: Nečetl jsem celé téma. Takže mě nekamenujte za něco pokud to zde již bylo zmíněno.
To není pravda. My si myslíme, že jsme středem, protože se od nás všechno oddaluje stejně daleko.
Jako příklad si seber nafukovací balónek, udělej po celém balónku tečky, foukni do něj a sleduj. Každá půjde stejně daleko od sebe.
Samozřejmě je možné, že jsme střed, jenže šance... ta je 0,0000000000000000000000("nekonečno")1.