Ad červený posuv: prakticky lze předpokládat, že vesmír může být nekonečně velký (odhad 100 miliard světelných let). Pokud by se každá vlnová délka posunovala vlivem expanze vesmíru k červené, tak objekty, které jsou od nás dostatečně daleko, by stejně už nebyly vidět (vlnová délka by byla tak velká, že by se nedala detekovat). Současné nevzdálenější objekty mají posuv 5, reliktní záření má 1100 (to by buď vysvětlitlo inflační model - pokud se světlo vyzářené při vzniku vesmíru "natáhlo" při expanzi, mohlo to být až tak moc). Že není nic mezi tím pak zřejmě ale zaručuje, že vesmír není nekonečný a že musela proběhnout inflace.

Ad rozpínání vesmíru, kdy neexistuje střed: I za předpokladu, že se všechny galaxie vzdalují od sebe musí platit, že jedna z nich leží ve středu rozpínání (za předpokladu, že je vesmír konečný). Neobstojí zde ani příklad s prádelní šňůrou, ani s rozpínajícím se balónkem (ten by ale platil, pokud by se vesmír šířil na povrchu bubliny - pak ale střed rozpínání má (mimo oblast hmoty) - temná energie by v tomto případě byl jen zdroj rozpínání ve středu bubliny; co ale až ta bublina praskne?).

Tak jako tak musíme počkat na mnohem výkonější teleskopy než máme dnes, které zachytí ještě slabší světlo. Tím buď dokážeme, že se vesmír rozpíná z jednoho bodu (najdeme galaxie, které budou vykazovat skokově dvojnásobný rudý posuv), a nebo že existujeme na povrchu bubliny (jedním či dokonce dvěma směry ležícími naproti sobě už neuvidíme nic, ale ve stejné vzdálenosti dalšími směry stále ještě galaxie uvidíme - toto by ale mohl být důsledek, že by se vesmír rozpínal jako elipsa).

Zajímavá je rovněž dlouhodobě uvažovaná myšlenka, že vesmír je ve skutečnosti menší, a to, co vidíme jako vzdálené galaxie, jsou ve skutečnosti obrazy některých bližších galaxií, ale ve starší době (světlo se nějak odrazilo od povrchu vesmíru, a cestuje k nám - podobě jako my občas zachytíme starší TV vysílání, které cestuje v atmosféře nebo ve sluneční soustavě - tím bychom stejnou galaxii (třeba i naší) viděli z jiného úhlu, a nepoznali bychom, že jde o tu samou - červený posun by měla úměrný době, kdy světlo ve vemíru cestovalo).

Dříve se uvažovalo o tom, že červený posuv je dán tím, že světlo "ztrácí" energii cestou ve vesmíru, a nebyla nutná expanze. Bylo to zamítnuto s tím, že by tím světlo bylo rozostřené (měnilo by směr). Pokud by ale světlo vydalo část energie jednorázově při odrazu od vnitřního povrchu obalu vesmíru, pak by celý obraz galaxie změnil směr stejným směrem, a rozpínání vesmíru by nebylo zapotřebí. Toto by ale zřejmě nevysvětlilo červený posun u galaxií, z nichž letí světlo k nám přímým směrem (leda by by byl vesmír plný spojených oddělených bublin, které by někdy světlo propustili, jindy odrazily - podle úhlu dopadu - ale to by pak znamenalo, že by se červený posuv měnil u stejné galaxie náhodně).

Někde jsem četl, že pár maníků zpochybňuje červený posuv jako důkaz rozpínání na základě toho, že některé objekty, jenž jsou fyzicky součástí galaxií, mají jiný posun než jejich mateřské galaxie (JPP?).