Čili.. když budu 10 miliard sv.let od Slunce, a dejme tomu, že by ke mne čirou náhodou dolétly všechny jeho fotony s dotatečnou intenzitou, budu schopen složit jeho kompletní obraz tím, že ho budu sledovat dostatečně dlouho (několik let až desetiletí), a pozici jednotlivým fotonům přiřadím na základně minimální odchylky od středu pozorování?

Jinými slovy: když budu mít levou a pravou ruku, poznám, která je pravá a levá, protože světlo od nich má dostatečně velký úhel. Čím budu od nich dál, tím se ten úhel bude zmenšovat. Ale prakticky i při téměř nulovém úhlu se pořád ještě dá složit obraz správně. Jen musím čekat dost dlouho, než přijdou všechny potřebné "pixely" (a nejspíš budou chodit náhodně).

---

OK.. To by šlo. Já vím, že se světlo šíří všesměrově (proto jsem si původně myslel, že to musí být vlna, jako na vodní hladině), ale nenapadlo mne, že se vzdálené objekty sledují dlouho nejen kvůli malému jasu, ale i kvůli detailnějšímu obrazu. Jinými slovy: i kdybych postavil 40 km teleskop, tak za 1 den pozorování obraz vzdálené galaxie stejně nesložím. Bude sice jasný, ale bude neostrý (resp. bude složen jen z pár "náhodě" umístěných bodů, podobně jako když začínám skládat puzzle). A výsledek je pak jen o tom, jak přesně dokážeme určit tu malou odchylku, pod kterým úhlem k nám foton přiletěl (něco jako převod kartézských a polárních souřadnic).