Kobylka nenápadná,
stála jsi v pozadí,
ale my jsme si tě všimli,
a to je to hlavní.

Očí tvé nádherné,
je to čím si jiná,
nám to ale přijde roztomilé,
to že si jediná.

My jsme si tě na výchovu vzali,
pod ochranná křídla svá,
abychom tě milovali,
jsi pro nás osoba blízká.

Dali jsme ti sílu,
jméno a vlastnosti,
aby si se ukázala světu,
jako důkaz čisté radosti.

Když jsi ukázala kdo jsi,
a poprvé promluvila,
tak na tváři nás všech,
jsi úsměv vykouzlila.

Pak jsi ale byla obviněna,
ušili na tebe boudu,
a poté jsi byla uvězněna,
bez řádného soudu.

Zasáhlo nás to všechny,
přišli jsme o naši milovanou,
zůstaly nám jenom vzpomínky,
na tu naší Derpy nešikovnou.

Všichni ale doufáme v tvůj návrat,
plné košíky muffinů ti budem dávat.

Pinkie Pie šla ulicí,
a vesele se tváří,
za sebou táhla kupu věcí,
ohlížejí se mladí i staří.

Všichni s výrazem zvědavým,
na to co dělá se ptají,
a já si pokaždé pomyslím,
oni snad Pinkie Pie neznají.

V jeskyni temný,
strachy se třese,
Princezna Cadence,
těžce to nese.

Sebe se ptá,
kde se to nachází,
a stín dlouhý,
k ní teď přichází.

Dvojnice zlá,
na ní se dívá,
těma svýma.
očima zelenýma.

Před ní teď stojí,
dlouze se směje,
a poté zmizí,
v záblesku magie.

Princezna Cadance,
zůstala sama,
oči se zaleskly,
jejíma slzama.

Někdo pro ní blízký,
je teď v ohrožení,
a naděje na záchranu,
tu bohužel není.

Je tady uvězněna,
v jeskyni temné,
a chmurné myšlenky,
jsou příliš silné.

Co když už neuvidí lásku svou,
tu kterou považuje za tu pravou,
za tu jedinou.

Vojáci oděni v brnění,
vždycky pevně v pozoru stojí,
vycvičeni k obraně i boji,
jich se každý nepřítel bojí.

Ať je den nebo noc,
na stráži pořád stojí,
když budeš volat o pomoc,
oni vždycky přispěchají.

Ať je to zemský poník,
jednorožec čí pegas,
všichni stejný úkol mají,
aby se zlo neukázalo zas.

Vojáci dne a noci,
budou ve jménu Celestie,
vždycky chránit tuto zemi,
jsou to strážci Equestrie.

Když se procházím temnou nocí,
tak bych se měl možná bát,
ale i když jsou v ní příšery a monstra,
já jdu přesto v klidu spát.

Protože vím že nad námi drží stráž,
Luna, naše princezna noci,
že dohlíží na naše sny a spánek,
ona má noc ve své moci.

Letí tiše hvězdnou oblohou,
jako tichý noční vánek,
nenechá temnotu a zlo,
narušovat náš klidný spánek.

Když je potřeba vstoupí do našich snů,
vyžene z nich hněv, smutek a strach,
uloží nás znovu ke klidnému spánku,
a každou noční můru promění v prach.

Poté co se ujistí že je všude klid,
ulehá ke klidnému spánku ona,
aby stačila nabrat nové síly,
než bude hlídat naše sny znova.

Děkujeme ti princezno Luno,
za to že můžeme klidně spát,
že na nás v noci dohlížíš,
abychom se ráno mohli zase smát.

Hledáte nějakou výpomoc,
pracuje klidně den i noc,
Spike, asistent číslo jedna,
on je opravdu pořádná bedna.

Dokáže skvěle všechno zařídit,
když si nezapomene budík nařídit,
klidně uklidí,vypere,vyžehlí,
pokud ovšem dům nepodpálí.

Odešle dopis v cuku letu,
líp než pošta v Canterlotu,
a při jeho maximální snaze,
nad drahokamem usměje se blaze.

Najdete ho v místní knihovně,
v jeho zatím dočasné pracovně,
pokud ale není zrovna k sehnání,
tak zřejmě někde Rarity nahání.

Pro Drageu mojí milou,
poznal jsem jí před chvíli malou,
za všechny Bronies zde v místnosti,
ti přeju hodně radosti.

Spoustu květin určitě dostaneš,
když srazy pořádat nepřestaneš,
krásného Valentýna ťi všichni přejí,
ať ti spoustu lásky dají.

Je to již dlouhá doba,
co jsi nám zmizela,
a každý z nás myslel si,
že poslední naděje umřela.

Stýskalo se nám po tobě,
víc než by se zdálo,
a proto nás všechny potěšilo,
to co se nedávno stalo.

Najednou jsme tě uviděli,
nikdo z nás tomu nevěřil,
v tu chvíli zahřála se naše srdce,
a úsměv se na tvářích objevil.

Objali jsme tě silně,
v očích jsme měli slzy,
nechceme tě nechat odejít,
ani teď a ani brzy.

Vrátila jsi se nám,
a s tebou i naše moc,
nyní tě budeme strážit,
klidně i po celou noc.

Nyní mě prosím omluvte, nechci se s vámi hádat,
ale slíbil jsem Derpy, že jí košíky muffinů budu dávat.

V Křišťálovém království,
je chladný zimní den,
a jak už večer přichází,
už je všude ticho jen.

Místní park je velký rozsahem,
a i když už večer nastává,
a celý park je pokrytý sněhem,
jeden pár zde zůstává.

Shining Armor a Cadence,
se parkem spolu pomalu procházejí,
měli povinností plnou kredence,
ale konečně čas na sebe nacházejí.

Shining je po dlouhém tréninku,
a celé jeho tělo ho bolí,
ale i přesto přines Caddy květinku,
z jednoho květinářství v okolí.

Cadence má mysl oslabenou,
z královských povinností,
když ale uvidí květinu nádhernou,
její únava je minulostí.

Procházejí se parkem dál,
Cadence se ho na něco táže,
Shining se hlasitě zasmál,
a ona už sníh po něm háže.

Oba už dobrou náladu mají,
a tak do kopyt sníh berou,
sněhové koule vzduchem létají,
a jako malé děti si hrajou.

Zrazu se jí zadívá do očí,
a proti ní náhle vyrazí,
Cadence ale neuskočí,
a tak ji do sněhu porazí.

Oba dva se ve sněhu válejí,
hlasitý smích se parkem nese,
potom se na oblohu dlouho dívají,
dokud se Cadence zimou nezatřese.

A jak už se večer blíží,
tak na park tma už dopadá,
stíny se pomalu pryč plíží.
a náš pár se domů vydává.

Později v pokoji svém jsou,
před krbem pod dekou se hřejí,
Shining se podívá na lásku svou,
a políbí ji na rty její.

Oheň v krbu pomalu dohasíná,
a oni tiše vedle sebe leží,
světla v království se zhasíná,
a venku opět lehoučce sněží.


Je to docela pěkná doba, co měli jen pro sebe čas,
ale i přesto dobře vědí oba, že si ho dokážou udělat zas.

Třetí série je za námi, a čas pomalu plyne,
tak se můžeme sami sebe ptát, o čem další série bude ?

Jak Twilight se princeznou stala,
ale přesto s přátely zůstala.

Mane 6 se na nové záporáky připravit můžou,
stejně je ale vždycky přemoct dokážou.

Jak se Rainbow Dash k Wonderboltům dostala,
a jak si se Scootaloo trochu zalétala.

Jak Spike na rande Rarity pozve,
a jak se další z rodičů po čase ozve.

O tom jak CMC znamínka dostanou,
a likvidovat okolí přestanou.

Možná trošku víc z historie Equestrie,
a něco málo ze života Luny a Celestie.

Jak se Cadence a Shining stále rádi mají,
a jestli už možná spolu dítě čekají.

Možná že se Trixie zase ukáže,
a jestli Discord konat dobro dokáže.

Lyra, Bon Bon, Octavia a Vinyl Scratch,
by mohli mít v seriálu větší skeč.

A o tom jak Derpy zase něco pokazí,
ale epizoda o ní seriál určitě nezkazí.

Tohle jsou naše přání, které si můžeme snít,
ale ať se stane cokoliv, my je stále rádi budeme mít.

Dneska narozeniny máš,
a velkou párty pořádáš.
Přípravy nám už vrcholí,
a přicházejí poníci z okolí.

Twilight ti pěknou knížku nese,
určitě ti z ní něco přednese.

Rainbow Dash má pro tebe činky,
tak radši nech ty palačinky.

Fluttershy má pro tebe zvířátko,
typuji že to bude morčátko.

Applejack bere mošt jablečný,
vsadím se že bude výtečný.

Rarity pro tebe obleček ušila,
hodně se u toho snažila.

Pinkie Pie ti sladký dort upeče
a párty kanón za sebou vleče.

I když dárky splní své účely,
není nad to být se svými přáteli.
Všechno nejlepší ti přeje každý Broník
a samozřejmě i tvůj milovaný poník.

Utíká tmou v temným lese,
a hlas zlý se za ní nese.
Scootaloo malá má velký strach,
a její odvaha byla proměněna v prach.

Hlas zlý už ji rychle dohání,
a jeho slova jí do očí slzy vhání.
"Ani létat neumíš, všichni se ti smějí,
jsi nula, všichni tě rádi nemají".

"To není pravda" do tmy vykřikuje,
a bolest v srdci jí hlas vyprovokuje.
"Prosím, nech toho" marně prosí,
sprosté nadávky ji v duši dusí.

Probouzí se náhle uprostřed noci,
noční můra už ji nemá ve své moci.
S rozcuchanou hřívou těžce oddechuje,
a slzy jí oči opět zaplavuje.

Jenom tam leží a tiše vzlyká,
klidný spánek už se jí netýká.
Když už si nemyslí že usne zas,
uslyší ten nádherný známý hlas.

"Co se děje prcku, spadla jsi na zem ?
Zas jsi měla ten ošklivý sen ?
Už jsi kvůli tomu musela zase vstát ?
Tak pojď, dnes můžeš se mnou klidně spát."

Scootaloo ulehá vedle ní,
tak jak o tom vždycky sní.
A dřív než bys řekl "jů",
už jsou obě v klidné říši snů.

Noční můry už jí netrápí,
když vedle ní klidně spí,
to že bude s ní ona ví,
její strážný anděl duhový.

Nikdy nezapomenu na chvíle
kdy jsme si spolu hrály,
a samozřejmě ani na chvíle,
kdy jsme se spolu smály.

Nikdy nezapomenu na to,
že když jsem večer spala,
jak jsi mi pohádku četla,
když jsi nademnou dbala.

Pro mě si nebyla chůva,
s povahou pestrou,
pro mě si byla mnohem víc,
pro mě si byla sestrou.

Poté jsem ale vyrostla,
a museli jsme se rozloučit,
ale láska kterou jsi mi dala,
se už ode mě nedokáže odloučit.

Ale když se teďka,
po letech vidíme zas,
tak chci ti poděkovat,
za krásně prožitý čas.

Za krásně prožité dětství,
o kterém když budu snít,
tak naše říkánka krásná,
v srdci mi vždy bude znít.

"Sluníčko,sluníčko,
beruško už vstávej,
klapni kopýtky,
a bokem zamávej."

Pořád na tebe myslím,
Cherilee má drahá.
Chci ti toho tolik říct,
ale moje řeč se zdráhá.

Mohla by si mě milovat,
mou lásku opětovat ?
Ale co já vlastně vím,
vždyť skoro mluvit neumím.

Se svojí myslí bystrou,
učíš mladé o světě,
se svojí řečí jistou,
vyjádříš se ve větě.

Tak uč i mě,
mluvit bez problému,
abych mohl říct to,
co neříkám každému.

Yeup, já tě miluju.

Ve Sweet Apple Acres
začíná nový den,
a po nočním dešti,
třpytí se stromům kmen.

V sadu je spousta práce,
proto Applejack už vstala,
aby s Big Macem a Applebloom,
se do práce dala.

Applejack k jabloni přistoupí.
a plnou silou do něj kopne,
strom se celý zatřese
a jablko se z větve zhoupne

Jablka poté,
jak budou dole,
musí se posbírat,
a schovat ve stodole.

To ale není vše,
práce je tu fůra,
pro pracanty je to ráj,
pro lenochy noční můra.

Obejít všechny zvířata,
okopat všechna pole,
opravit střechu stodoly
a jablka odvést na dvoukole.

Po celodenní práci,
pod jabloní všichni sedí,
všichni unaveni prací,
na západ slunce hledí.

Ve Sweet Apple Acres,
se pracuje skoro vždy,
ale společnými silami,
to dokážou za světla i tmy.

Láska, věc to překrásná,
vyhání z nás zlost.
naplňuje náš život štěstím,
a dává nám radost.

Je tady ale někdo,
kdo rozdává lásku ze srdce svého,
krásná princezna Cadence,
z Království Křišťálového.

Rozdává lásku,
všude kde projde,
na smutek a zlost,
již brzy dojde.

Hádky, nenávist a zlost,
uvádí naše srdce do boje,
ona ale zůstává silná,
protože láska vždy vyhraje.

Pro ni je zlost a nenávist,
jen bolest pouhá,
vždyť není nic krásnějšího,
než láska a touha.

Ona už svou lásku našla,
rytíře v zářivém brnění,
dvě srdce splynula v jedno,
a to už nikdo nezmění.

Uprostřed místnosti sedí,
v kopytech cello drží,
do prázdné temnoty hledí
a slzy těžko zadrží.

Přejíždí smyčcem po strunách,
smutné tóny se linou
nechá se unášet na vlnách,
není to její vinou.

Smutek jí objímá,
proč to ona prostě neví
bolest jí nezajímá,
snad hraním srdci uleví.

Spi hříbátko, spi
a už mi nebdi.
Pohádku ti přečtu
a pak ti dám dečku,
Tak spi hříbátko, spi.

Spi hříbátko, spi
a krásně si sni.
Poté ti dám pusu velkou,
a sklenku mléka teplou.
Tak spi hříbátko, spi.

Spi hříbátko, spi
a už mi nebdi.
Do dupaček tě obuji,
to proto že tě miluji.
Tak spi hříbátko, spi.

Spi hříbátko, spi
a krásně si sni.
Jak tě budu kolébati,
nemáš už se čeho báti.
Tak spi hříbátko, spi.

Spi hříbátko, spi
a už mi nebdi.
Tak už můžeš jenom snít
a hezké sny budeš mít.
Už spí hříbátko, spí.

Roztáhnout křídla,
odrazit se od země,
všem ostatním ukázat,
kolik síly je ve mně.

Zamířit nahoru,
k slunci se vznášet,
splynout s mraky
a větrem se unášet.

Zamířit k zemi,
volným pádem,
vrhnout se ke skalám,
proletět vodopádem.

Zvýšit rychlost,
vítr hřívu věje,
Otázka se mihne
co se mnou se děje?

Adrenalin stoupá,
strach klesá,
slzy se roní
a srdce plesá.

Hodiny odbily půlnoc,
znovu nadešel ten čas,
kdy se znovu zjevíš a
uslyším zase tvůj hlas

Měsíc taneční parket ozářil,
hudba z prázdnoty se vine,
nocí zazářily hvězdy,
má láska nikdy nezahyne.

Vyzvu tě k tanci,
jako před lety.
Ty princezna,
já voják čety.

Tanec a kroky,
tiché, lehké,
znovu rozbuší,
tvé srdce křehké.

Srdce ze zlata,
duše jak stříbrné mince,
jsem rád že toho večera,
poznala jsi svého prince.

A já že poznal princeznu svoji,
spanilou a krásnou,
políbím tě na tvé rty
a hvězdy zhasnou.

Hudba ztichne,
vítr nefouká,
jen měsíc září
a sova zahouká.

Je to už spoustu let,
co opustili jsme tento svět,
ale uplyne ještě spoustu let
než uvadne naší lásky květ.

Jsi milá, tichá,
krásná a citlivá,
a já si denně přeji,
aby jsi byla láska má.

Vidím tě denně,
vždycky se usmíváš,
a já myslím na to,
jak krásnou hřívu máš.

Fluttershy má milá,
přeji si abych tě mohl objímat,
ale já jsem nikdo,
o koho by ses mohla zajímat.

Kdo já vůbec jsem,
co já vlastně vím,
jen možná pouhý stín,
vůbec si nevěřím.

Jsem velmi stydlivý,
možná dokonce víc než ty,
a to je možná to,
co vyjádřit lásku brání mi.

Bohužel se vzdávám naděje,
že tě někdy budu mít,
asi mi nezbývá nic jiného,
než dál o tobě snít.

Alex a princezna lásky,
vítr cuchá její vlásky,
jejich mysl je krásný obraz,
jsou jak v zrcadle odraz.

Obě chtějí rozdávat lásku,
naslouchat srdce hlásku,
zažehávat krásný oheň duší,
a poslouchat jak srdce buší

Nenávist, bolest a zlost,
jsou jak do temnoty most,
ony ale silné myslí jsou,
a tak tím mostem zatřesou.

Srdcem budou vždy veselé.
a porazí vždy síly zlé.
Už nebudou způsobovat na duši vrásky,
porazila je Alex a princezna lásky.

Přednes : Drakasin
Hudba : Dany Lenyx

Je půlnoční čas,
má duše odchází zas.
Vrací se brzy ráno,
čistá je pouze málo.

Démoni vrací se zpět,
duše je pro ně svět,
v pekle mají pro mě místo,
stáhnou mě tam najisto.

Moje duše naplněná temnotou,
říká, že do pekla mě odvedou,
ale ať se bráním sebevíc,
démoni sahají na mou líc.

Brány pekel se otvírají,
démoni přicházejí.
Já běžím temným lesem,
jsem pronásledován ďasem.

Moje duše letí tmou,
jak netopýr noční oblohou.
Já běžím přes nebeský most,
už toho mám vážně dost.

Volám všechny svatý,
protože už jsem dost slabý,
už je toho vážně na mě moc,
doufám že přijdou na pomoc.

Objeví se záblesk světel,
démoni vrací se zpět do pekel.
Moje duše vrací se zpět,
čistá jak bíly květ.

Cadence seděla na lavičce nedaleko paláce a sledovala ulice Křišťálového Království jak se nádherně třpytí při západu slunce. Bylo tomu už přes rok a půl co se Shiningem, Twilight a jejími přáteli porazily krále Sombru a zachránily křišťálové poníky. Museli vynaložit spoustu práce aby se království přizpůsobilo nové době a bylo prosperující jako v minulosti. Podařilo se. Obchody vzkvétaly, návštěvníci přijížděli a celé království bylo chráněno křišťálovou gardou. Zasněně se dívala na západ slunce že si ani nevšimla že si Shining vedle ní na lavičku přisedl.
„Tady jsi miláčku. Je všechno v pořádku ? “ zeptal se jí Shining.
„Ano Shiny, jenom...“ odmlčela se Cadence, „vzpomínáš na večer jak jsme slavili naše 2-leté výročí ?“
„Ano, samozřejmě.“ přikývl Shining.
„Víš, byla jsem dnes u doktora a ten mi řekl...“Cadence se znovu odmlčela a zašeptala zbytek věty Shiningovi do ucha.
„Op-opravdu ?“ úžasl Shining. „Z nás budou...“
„Ano, ano budou.“ přerušila ho Cadence a v očích se jí začali lesknout slzy.
Shining ji objal. „To je skvělé lásko, opravdu skvělé“.
„Já vím“. odpověděla Cadence, poté se mu podívala do očí. „Miluju tě Shiningu.“
„Já tebe taky Cadence“ odpověděl jí.
Pak ji políbil, ona se potěšeně usmála a odešli spolu konečně domů.