Alex a princezna lásky,
vítr cuchá její vlásky,
jejich mysl je krásný obraz,
jsou jak v zrcadle odraz.

Obě chtějí rozdávat lásku,
naslouchat srdce hlásku,
zažehávat krásný oheň duší,
a poslouchat jak srdce buší

Nenávist, bolest a zlost,
jsou jak do temnoty most,
ony ale silné myslí jsou,
a tak tím mostem zatřesou.

Srdcem budou vždy veselé.
a porazí vždy síly zlé.
Už nebudou způsobovat na duši vrásky,
porazila je Alex a princezna lásky.

Je půlnoční čas,
má duše odchází zas.
Vrací se brzy ráno,
čistá je pouze málo.

Démoni vrací se zpět,
duše je pro ně svět,
v pekle mají pro mě místo,
stáhnou mě tam najisto.

Moje duše naplněná temnotou,
říká, že do pekla mě odvedou,
ale ať se bráním sebevíc,
démoni sahají na mou líc.

Brány pekel se otvírají,
démoni přicházejí.
Já běžím temným lesem,
jsem pronásledován ďasem.

Moje duše letí tmou,
jak netopýr noční oblohou.
Já běžím přes nebeský most,
už toho mám vážně dost.

Volám všechny svatý,
protože už jsem dost slabý,
už je toho vážně na mě moc,
doufám že přijdou na pomoc.

Objeví se záblesk světel,
démoni vrací se zpět do pekel.
Moje duše vrací se zpět,
čistá jak bíly květ.