Mladík vzhlédl na noční oblohu. Vlahý vánek mu pošimral nos a hošík kýchl.
„Jářku, to jsem se leknul, synku"
"To víte pantáto, je trochá zima.“
Stařík pohladil svého syna po tváři a začal ze země sbírat nářadí.
„Ale dneska jsme okopali velkou kupu pole,“ usmál se staroch a zaměřil také svou pozornost na hvězdy.
„Máte pravdu pantáto, ale už aby sme byli doma. Panímáma bude hubovat.“
Náhle jejich pozornost upoutala padající hvězda.
„Co to je?“ zeptal se mladý.
„Přáníplnilka, rychle hošku! Něco si přej.“

Klerik dopadl na zem a zhasl několik ohníčků na svém plášti.
„Tenhle styl cestování opravdu miluji…“