Kvílení nářku dračice se rozléhalo do všech stran.
Pepper, která se krčila zatlačená v rohu, vyčkávala, jaký osud jí nově nalezená naděje přinese. Stále cítila palčivý pocit v hrudi.
Ten drak, který bojoval s Juknarkem, jak pak se asi jmenoval?
Pří náhlém nárazu větru, který se hnal ze břehu jezera, se začala krčit ještě více.
Valkas, azurový obr, přehradil poryv větru a Pepper se mu zadívala očí.
Uviděla v nich velikou hloubku a poznání, že není jediná, kdo pochybil. Přesto ten pocit viny, pocit zatracení nabýval stále na větší intenzitě.
„Tohle jsem nechtěla.“
„To nechtěl nikdo.“
Orkán řádil nad jezerem.

Mladý dráček bílé barvy, nazývaný všemi Silithorn, se rozhodl, že ukáže veškerému dračenstvu, že je také plnohodnotným lovcem.
Jednoho krásného rána se potajmu vydal na zcela nečekanou cestu za lovnou zvěří.
Nepozorovaně přistál v lese a vydal se nazdařbůh někam do hlubin. Jak šel, náhle spatřil nějaké stopy.
Vždyť to jsou dračí stopy!
Pobral veškerou svou hrstku odvahy a začal stopovat. Šel a šel, ale nikoho nenašel. Stopy ho stále vedly dál do lesa a už si zoufal, že se ztratil.
„Neviděl jsem tenhle kámen už někdy? A ty stopy jsou mi nějaké povědomé, mají stejnou velikost jako ty mé.“