09.12.2014, 22:33
Dopis
Chlapec v krabici
Požár na diskotéce
Dobrovolníci
Můj pane,
vyžádal jsem si brk a pergamen, abych vám napsal poslední dopis. Nebudu žádat o milost, neboť to, co se stalo, se nedá omluvit. Porušil jsem nejpřísnější zákon říše a jsem si toho plně vědom. Chci však, abyste věděl následující: to, co jsem činil, však nebylo jen z mé vůle, ale i z rozkazu vašeho otce. Váš ctěný otec byl tím, kdo vymyslel celý plán, a jeho výsledek jistě moc dobře znáte.
Ještě než se stanu jedním z nich, musím se vám svěřit s temným podezřením. Myslím, že odněkud začínají prosakovat informace, jak přesně se náš poklad vyrábí.
Bohužel.
vyžádal jsem si brk a pergamen, abych vám napsal poslední dopis. Nebudu žádat o milost, neboť to, co se stalo, se nedá omluvit. Porušil jsem nejpřísnější zákon říše a jsem si toho plně vědom. Chci však, abyste věděl následující: to, co jsem činil, však nebylo jen z mé vůle, ale i z rozkazu vašeho otce. Váš ctěný otec byl tím, kdo vymyslel celý plán, a jeho výsledek jistě moc dobře znáte.
Ještě než se stanu jedním z nich, musím se vám svěřit s temným podezřením. Myslím, že odněkud začínají prosakovat informace, jak přesně se náš poklad vyrábí.
Bohužel.
Stál před chrámem a pozoroval ranní slunce probouzející se po deštivé noci.
Život se zpomalil a téměř zastavil. Říše ztuhla v podivné křeči – bez panovníka, bez naděje na obnovu prastaré dynastie. Netušil ani on sám a jeho Pán mlčel.
Uhladil si roucho velekněze a povzdechl si. Netušil, jak dlouho tam stál, než k jeho uším dolehl vzdálený, tlumený kníkot. Ztuhl a vydal se tím směrem s předtuchou v srdci.
V zahradě nalezl krabici a v ní…
…chlapce s modrýma očima a blonďatými vlásky.
Sotva pohlédl do jeho tváře, přestože ho nikdy nespatřil, věděl, na koho se dívá.
To není možné!
Život se zpomalil a téměř zastavil. Říše ztuhla v podivné křeči – bez panovníka, bez naděje na obnovu prastaré dynastie. Netušil ani on sám a jeho Pán mlčel.
Uhladil si roucho velekněze a povzdechl si. Netušil, jak dlouho tam stál, než k jeho uším dolehl vzdálený, tlumený kníkot. Ztuhl a vydal se tím směrem s předtuchou v srdci.
V zahradě nalezl krabici a v ní…
…chlapce s modrýma očima a blonďatými vlásky.
Sotva pohlédl do jeho tváře, přestože ho nikdy nespatřil, věděl, na koho se dívá.
To není možné!
Kouř. Žár.
Slyšel vzdálený křik a nebyl si jistý, zda byl jeho nebo někoho jiného. Ochromeně sledoval vysoké plameny, které hladově pohlcovaly střechu dřevěné budovy. Věděl, že by měl volat o pomoc, ale hlas ho neposlouchal. Dým ho škrábal v krku až k nesnesení.
Kdo tohle u všech věčných způsobil?
Tušil. Už dlouho se schylovalo k něčemu podobnému, ale nikdo si nechtěl nebezpečí připustit. A nyní už nebylo cesty zpátky, jak vše zažehnat.
Modře odění muži a ženy přibíhali odkudsi ze tmy a jejich hlasy narušovaly praskot plamenů. Z dlaní jim po chvíli vytryskly proudy vody.
Tohle…
…bylo vyhlášení války.
Slyšel vzdálený křik a nebyl si jistý, zda byl jeho nebo někoho jiného. Ochromeně sledoval vysoké plameny, které hladově pohlcovaly střechu dřevěné budovy. Věděl, že by měl volat o pomoc, ale hlas ho neposlouchal. Dým ho škrábal v krku až k nesnesení.
Kdo tohle u všech věčných způsobil?
Tušil. Už dlouho se schylovalo k něčemu podobnému, ale nikdo si nechtěl nebezpečí připustit. A nyní už nebylo cesty zpátky, jak vše zažehnat.
Modře odění muži a ženy přibíhali odkudsi ze tmy a jejich hlasy narušovaly praskot plamenů. Z dlaní jim po chvíli vytryskly proudy vody.
Tohle…
…bylo vyhlášení války.
„Tohle je šílenství.“
Zděšený hlas proťal šokované ticho. Ozvěna toho návrhu jim stále zněla v uších a před očima se jim míhaly potenciální důsledky případného odhalení.
Nepřežili by.
Nikdo z nich, kdo by se k tomu dobrovolně uvolil.
Jejich vůdce se otočil, blonďaté kadeře mu neuspořádaně spadaly do strhané tváře. Modré oči dávno ztratily svůj jas.
Jeho pravá ruka k němu přistoupil a položil mu dlaň na rameno. Krátká výměna pohledů, až se vůdci shrbila ramena. Ztěžka dosedl na židli a složil hlavu do dlaní. Poháru kouřícího vína si ani nevšiml.
„Řekněte mi, co jiného udělat. Musíme vyhrát.“
Nějak, nedoznělo.
Zděšený hlas proťal šokované ticho. Ozvěna toho návrhu jim stále zněla v uších a před očima se jim míhaly potenciální důsledky případného odhalení.
Nepřežili by.
Nikdo z nich, kdo by se k tomu dobrovolně uvolil.
Jejich vůdce se otočil, blonďaté kadeře mu neuspořádaně spadaly do strhané tváře. Modré oči dávno ztratily svůj jas.
Jeho pravá ruka k němu přistoupil a položil mu dlaň na rameno. Krátká výměna pohledů, až se vůdci shrbila ramena. Ztěžka dosedl na židli a složil hlavu do dlaní. Poháru kouřícího vína si ani nevšiml.
„Řekněte mi, co jiného udělat. Musíme vyhrát.“
Nějak, nedoznělo.