„Dneska budu na Blatech,“ oznámil, zatímco šel pro pilu.
„Buď opatrný.“
Řekla to vlídně, ale z jejího hlasu bylo znát zklamání, že nedokončil akademii. Mohl být prvním mágem z rodiny. Obyčejné venkovské rodiny. Jako mág mohl naplno využít svůj dar. Takhle…
„Budu. Co by si počali léčitelé, kdyby zmizely víly? Když nepokácím stínobřízy, tak zdejší duhokvěty časem zvadnou a víly nebudou mít kde tančit. A víš, co si myslím? Tohle byl můj osud. Ne studovat a vládnout magií, ale chránit ji. Protože se jmenuju Jiří a to znamená rolník. Mým polem je příroda.“
Popadl nástroje, políbil svou matku a šel.

Nemohl uvěřit svému štěstí. Když ho odtáhli na soukromý proces, očekával nejhorší. Za krádež jablka by mu byla useknuta ruka. On jich ukradl deset, a rozsudek? Služba v chrámu Tichosti.
Už ty mnichy, či co to bylo, párkrát potkal. Nikdy nemluvili a vypadali, jako by jen bezcílně proplouvali ulicemi. Avšak žádného neviděl hladovět. A vždycky může utéct.
Přivedli ho do chrámu před jednu stařenku.
„Vaše jméno,“ řekla a natáhla ruku.
Strážný jí podal útržek pergamenu a ten na stařenčině ruce vzplál.
Novic měl pocit, že před chvilkou něco chtěl. Pak se vypařilo i to. Zůstal prázdný a čekal na rozkaz.