Posudek soudní znalkyně zněl jasně – zamítnuto.
Důvody už mi tak jasné nebyly. „Jméno je cizího původu a svých charakterem se nehodí k prvnímu křestnímu jménu.“ Jenže kolik jmen je vlastně našich původních? Dnes už si ani neuvědomujeme, že naše „běžná“ jména jsme si kdysi vypůjčili od Židů, Keltů, Římanů, nebo, jako v mém případě, od Řeků. A české z něj nedělá ani písmeno ř, kterým ho kdysi kdosi vyšperkoval.
Mám chuť vtrhnout paní znalkyni do kanceláře a od plic jí říct, že její rozhodnutí mě okrádá o identitu.
Jsem Kateřina-Sinikka, to jen v papírech na matrice to mají špatně napsané.