Když jsem se vydrápal na dunu, rozprostřel se přede mnou široký kus pouště s jizvou táhnoucí se až k horizontu. Naváty písek ji již částečně uhladil, ale pořád byla několik metrů hluboká. Po vysokých okrajích vykukovaly na slunce kusy roztrhaného železa.

Upravil jsem si turban, popohodil vak na zádech, a opatrně sešplhal po duně dolů. Kdy jsem se dostal blíže, pod nohama mi začala křupat skleněná vrstva písku.

Na zemi jsem konečně našel cíp látky. Popadl jsem ho, a táhnutím odkryl dlouhý kus plechu schovaný pod pískem.

Byl na něm červený nápis: Rudá záře.

Vytáhl jsem lopatu, a začal kopat.