Je tam tak stísněný prostor. Nemohu na ni dosáhnout. Při každém mém pokusu mě zaplaví neuvěřitelný bolest. Žár, jenž z toho úzkého prostoru sálá mi nedovolí cokoli podniknout. Mohu se jen dívat, jak trpí. Jak se ztrácí a mění se v doutnající změť něčeho neidentifikovatelného. Vím, že jí nemohu pomoci ale musím. Co mám dělat? Jak ji mohu od tam dostat? Zmateně se rozhlížím kolem až můj zrak konečně dopadne na vidličku na okraji stolu. Okamžitě ji uchopím a se srdceryvným křikem se vrhám k topinkovači. Myslím, že jsem udělal chybu.
Prosím tohle doma nezkoušejte. Životu nebezpečno – odzkoušeno na živo.