Krásné opravdu krásné drabbly tu jsou. Taky bych už měl konečně zveřejnit hrůzy co jsem napsal
Světlušky
Applejack se sklopenými oušky a očima plnýma slz seděla na palouku nedaleko lesa Everfree. Jak přicházela noc, něco jí od jejích myšlenek vyrušilo. “Světlušky?” otázala se sama sebe šeptem, vypadalo to, že se nějak seskupují. “Mami, tati!” zavzlykala do noci, když vyskočila, aby je objala, ale v tu chvíli byli pryč. Místo nich ji obklopila temnota, pak se náhle růžově zablesklo. Pomalu zamžourala očima, povzdechla si, když opět viděla temnotu. Když se ale podívala líp, všimla si, že je noc, leží pod jabloní a kousek od ní její malá sestřička. Usmála se na ni a něžně ji pohladila po hřívě.
Opuštěná srdce
Ze snu ji vytrhl vítr, lechtající ji na ouškách a prohánějící se jí srstí. První pocit, který ucítila, se jí ale nelíbil. Byl to chlad ranní rosy. Zvyklá probudit se v teplém objetí maminky rychle otevřela oči a v šoku z náhlého osamění se vystrašeně dívala po okolí. Nikde nic, jen šedivé zdi hradu. Běhala od nádvoří k nádvoří, od věže k věži, ale maminka nikde. Nakonec si jen sedla k bráně a rozplakala se. Když tu náhle, někdo ji něžně pohladil hřívě, otočila se a spatřila usmívající se žlutohřívou šedivou kobylku. “Maminko,” vykřikla šťastně, a vyběhla ji obejmout.