„Ach jo, to je situace…Nejradši bych ho čapla, výchovně vymáchala v moři a nechala ho přijít k rozumu někde na opuštěném ostrově, daleko od čepele toho mordýře,“ odfrkla si pro smrtelníky neviditelná dračice ležící na ráhně.
„Víš, že nemůžeme zasahovat do osudu smrtelníků,“ ozvalo se výchovně z druhé strany stěžně, kde seděl druhý duch v podobě mladého elfa, který se zdál více zaujat noční oblohou než chystajícím se soubojem pod nimi.
„Samozřejmě, že to vím…“ vzdychla dračice. „Snad kapitánka zasáhne včas.“
„Nejsem si jistý,“ poznamenal elf hledící teď do stínů u boku lodi na stín temnější než všechny ostatní.