Z mraků černých jako nejčernější pirátská vlajka začínali na zem pomalu padat velké kapky.
Skupenství poníků pomalým, unaveným krokem směřovalo na náměstí. Zdáli se nezaujatí, přeci jen, věděli, k čemu se schyluje a v jejich městě to nebyla příliš neobvyklá událost. Zlodějíčky, vrazi, piráti, nezáleželo na prohřešku, každý končil stejně na šibenici.
A přece se v davu nacházel někdo, kdo onen nezájem rozbíjel. Mladá klisna se poděšeně vyhýbala poníkům pohybující se pomaleji než ona. Co bylo ještě rychlejší byly její myšlenky, které se vždy spojily v jednu.
"Ať to není on! "
Konečně se dostala na začátek davu a její srdce málem vyskočilo z hrudi. Hřebec, kterého vedli v oprátce byl hřebec pro ni dobře známý. Nedokázala se pohnout a jen němě sledovala, jak cpou hlavu jejího milovaného do oprátky. Těsně před tím než popravčí
máchl kopytem, pohledy obou milenců se setkali a na několik vteřin jakoby osaměli.
Když se pod jeho kopyty otevřelo propadliště, klisnino srdce se zastavilo.
Déšť stékal k zemi v proudech a zakrýval její slzy.
Red Saber zařvala jako raněné zvíře. Jako by v ní něco zemřelo.
Její svět...skončil.

Toto vychází z Rp Pod černou vlajkou a jedná se o fragment z minulosti mé postavy Red Saber. Jak jste asi pochopili, Saber ztratila svou poníka, kterého milovala a který pro ni znamenal vše. I toto se dá považovat za konec světa. Sice ne ldoslovný, ale pro někoho může ztráta někoho blízkého konec světa znamenat.