Krajina byla jen otevřenou cestou. Nekonečnou cestou zalitou sluncem a vábící ho k letu.
Sledoval jeho bratry a sestry, jak na sebe vesele švitořili a proháněli se po obloze. Věřil, že by ho přijali k sobě, že by zahrnuli náklonností.
Kdyby tak mohl jen na několik momentů roztáhnout svobodně křídla a vzlétnout!
Proč by vlastně nemohl? Vždy mávat perutěmi dokáže také.
Máchaje svými pery, s nadějí zkusil zavolat na své bratry a sestry.
A najednou… všechno zhaslo.
Fluttershy si povzdechla. Nechtěla klec zakrývat, ale rvalo jí ti to srdce, slyšet jeho nářek.
Svou svobodu dostane, až se mu křídlo zahojí.