Ten večer bylo moře tak klidné.
“Stáhněte plachty! Takhle nám vichr utrhne stožár!”
On byl ve své kajutě a snažil se nalézt múzu.
“Provazy! Zajistěte ty provazy!”
Jeho dlouhé uši splyne visely, zatímco hladil svou kozí bradku, narostlou díky dlouhým letům jeho života.
“Pane, ty vlny se zvyšují!”
Jeho pozornost ukradly kapky narážející do okna.
“Ten blesk uhodil několik metrů od lodi! Zasáhne nás další!”
Když vyšel na palubu, jeho modrou srst byla okamžitě zmáčena.
“Hej, pane Spisovatel, jděte ihned od toho zábradlí!”
Chtěl jen vidět, jak vypadá moře, když jim zmítá bouře.
“Poník přes palubu!”
Nikdy nebyl dobrým plavcem.