„Sakra, tohle neudržíme! Roto, ústup!“  vykřikl nadporučík a zapískal na svou píšťalu.
Ve zmatku boje ho bylo sotva slyšet. Výstřely z pušek a děl byly ohlušující a kouř z nich stěžoval schopnost trefit se. Hlína a kulky létaly všude okolo.
Četař družstva bránící levé křídlo se na to zvedl a běžel k veliteli. „Pane, musíme to vydržet! Máme rozkazy!“
„Teď ale rozhoduji já četaři! Já velím ústup!“
„Nemůžeme to tu opustit! Za námi už je jen jedna obranná linie! Já a mí muži tu zůstaneme!“ prohlásil četař.
Pohled velitele mluvil jasně. Před jistou smrtí stál tváří v tvář, ale mohl jen utéct. Obrátil se zády a naposledy vykřikl „Ústu-!“

Můj první drabble, tématu jsem se prostě ještě musel chytil