Lucielle s křečovitě stisknutými rty sledovala, jak se Francoeur přidává ke zbytku kapely. Neměla tušení, co jiného mohla v tu chvíli udělat, aniž by hostům podniku odhalila, že ten, koho nazvala “překvapením večera” je jen obří blecha v kabátu, šále a klobouku.
Nadaná blecha, dodala si v duchu. S opravdu pěknýma očima.
Ukazovala mu, co bude ten večer na podiu zpívat, a mohla jen doufat, že je tak geniální, jak se zdál být.
Už už chtěla začít zpívat svou pomalou píseň, ale Francoeur začal hrát na kytaru svižnější rytmus.
A text najednou dostal nový odstín. Její duše vzplanula plamínkem štěstí.

“Tadá!” Raoul ukázal na otevřené prostranství a několik opuštěných aut před ohromnou bílou plochou.
Právě se sem dopravili loďkou. Z tohohle autokina se stal v zatopené Paříži ostrůvek.
“Och, Raoule!” zajásala Lucielle, “tohle je fantastické!”
“Bych řekl,” přikývl její milenec, “tohle je poslední nezatopený autokino. Já mám shodou náhod loď a kamaráda promítače,” poklepal na rameni svého nejlepšího přítele, “takže stačí vybrat film!”
Francoeur nadšeně pozoroval kotouče filmů, které přinesl Emile, a na jeden z nich se zacvrkáním ukázal.
“‘Strange Magic?’ To je pohádka.”
“Inu, je to pohádka s motýlama a spoustou muziky,” pokrčil rameny Raoul. “Jeho výběr dává smysl.”

“Nejhorší nápad, cos kdy měl,” poznamenal Emile. Lucielle přikývla.
“No ták!” zasmál se Raoul, “vyrobil jsem šílenější věci. Navíc, Frank souhlasil.”
Francoeur se zacvrkáním přikývl a oba dva si stoupli na okraj střechy baru Rare Bird.
“Tak co myslíš,” usmál se vynálezce na svoji milenku, “vyskočí výš obří blecha nebo raketový boty?”
“Myslím, že Francoeur je unáhlený a ty si natlučeš.”
“Nesmysl! Ode dneška mi říkejte Kulka Raoul, protože moje boty mě vystřelí k oblakům! Připravit, pozor... TEĎ!”
Než stihl někdo z nich něco udělat, ozvala se hromová rána.
Emile se podíval dolů. “Oblaka jsou druhým směrem, Raoule!”
“Sklapni, Emile.”