Chtěl jsem původně založit nové téma, ale říkal jsem si, že bych byl nařčen za duplicitu. Proto jsem použil toto. Myslel jsem si, že budeš rád, že se téma bude opět rozvíjet.
Evidentně jsem se spletl. Založím tedy svoje, abych ti nekradl duševní vlastnictví. Nehodlám se hádat.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Nejde o to, že by mi vadilo že to rozjedeš, ale o princip, že je slušné napsat vlastníkovy tématu, že budeš na něj navazovat. Jsem rád, že někdo povede drabbly dál, protože to ukazuje, že se o ně zase probudil zájem. Nebráním ti v tom pokračovat v tomto vlákně. Jen jsem chtěl poukázat na slušnost, kterou bychom jako autoři měli mezi sebou mít. O nic více se nejedná. Také bych ti napsal, kdybych chtěl pokračovat v nějakém tvém vlákně soukromou poštou a požádal tě o pomyslné "požehnání". Pokud bych to požehnání nedostal, založil bych nové téma a s následky se vypořádal později.
Já bych ti to "požehnání" dal, stačilo se zeptat dříve, než jsi to sem hodil. Vážím si tě jako autora i člověka a tohle je pro mě projev jisté neúcty.
Doufám, že jsem to podal dost jasně a pochopitelně. To je to co jsem chtěl říct.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Říkal jsem si, že to je veřejné téma. Ok, spletl jsem se. Založil jsem nové, které bych rád vedl v tomto duchu. Za mě ukončeno, žádnou zášť, ani vztek necítím. V pohodě?
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Prohlášení.
Drabble pro každý den bude i nadále pokračovat. Nové téma na drabbly bude fungovat odděleně a řekl bych že pravidelně. Zdejší téma bude spíše sezoní ale protože se to tu zde už probudilo, ač ne drabby, tak po dlouhé době také zadám nové téma.
Krásný blázínek
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Tak pokud už je všechno v pořádku, něco sem hodím.
Nevím, jestli se budu účastnit obou témat, protože mi vyhovuje že tohle není úplně každý den a že nemám pocit nestíhání.
Ale když už tu ten Kolovrátek je, tak tady...
"Tady je," usmála se Muffet. Frisk slušně poděkoval.
Ten kolovrat byl důležitý pro jistou akci, kterou pořádali se Sansem. A nikde jinde v podzemí nebyl jediný kolovrat.
---
Vrzly vchodové dveře. Podle těžkých bot Frisk poznal, že nevinná oběť se právě dostavila.
"Papyre!" vyběhl mu vstříc. "To bys nevěřil, kolem zrovna šla Vrata!"
"Kdo je Vrata? Je to nějaký tvůj nový kamarád?"
"Ale však víš, Vrata!"
Společně vešli do obýváku, kde seděl u kolovrátku Sans.
K tomuhle to všechno směřovalo...
"Sansi, nevím, kde jsi to vzal, ale nemůžeme si dovolit kolovrat!"
"V pohodě, bro, Vrata mi ho dala zadarmo."
...
"aaaaaaaaaaAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA"
A teď pro oficiální téma: Krásný blázínek
Usmál ses na ni a ona úsměv oplatila. Je roztomilá, když se usmívá. Ale přesto vás dohromady nesvedla její roztomilost, jakožto spíše její občasná šílenost.
Na chvíli před poledním sluncem zavíráš oči a vzpomínáš...
***
"Ano, ano, máte strach, bojíte se mně!" slyšel jsi její šílený smích z knihovny, a protože ti zvědavost nedala, nakonec jsi skončil jako záchranář nositelek Elementů. Pinkamena byla s nožem mrštná, ale jako spisovatel jsi jí nakonec všechno vymluvil. Začali jste pak spolu mluvit víc, a teď je už půl roku tvou dívkou.
***
"Diano?" Oslovovat druhým jménem ji můžeš jen ty.
"Ano?"
"Jsi krásná."
Romantiku moc nepíšu, ale když už ano, aspoň trochu zapojím místní milovníky Pinkameny
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Sice opožděně, ale přece vám přináším svůj drabble na téma Krásný blázínek.
Historie toho drabblu je spletitá a jen ti, kteří byli na první Ostravské čajovně mohou pochopit o co se jedná.
Pracovní název tohoto drabblu je "Be God"
Křemílek a Vochomůrka jsou kanón.
Krásný blázínek
„Justine, jsem rád, že jsi konečně dorazil.“
Karel se posadil na postel vedle Justina.
„Vy jste ten slavný Karel? Ten, co zpívá už tolik let a stále ho lidé milují?“ Mladíček sledoval žijící legendu.
„Ano, jsem to já. A jak tvůj manažer chtěl, přišel jsem tě poučit o úskalí šoubiznysu.“ Karel pohladil mladíčka po překrásné tvářičce.
Justin si jeho dotek vychutnával a jen slastně vzdychl.
„Jsem tu jen pro vás, Mistře.“
„Na studium bude možná čas později. Teď nás ale čeká jiná věc.“
„A jaká, Mistře?“ Justin nechápavě pohlédl na zpěváka.
„Musím ti, drahý, ukázat, co je zlato v hrdle.“
Obcházím tak původní koncept ale snad mi prominete. Napsat tenhle příběh by chtělo mnohem více odvahy.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
25.06.2016, 16:54 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 25.06.2016, 17:04 uživatelem Katrinka. Edited 2 times in total.)
Tak teď pro změnu sem.
Původní plán k tomuto tématu byl úplně jiný, ale déšť, který před chvílí udeřil, dodal jinou inspiraci. Takže Krásný blázínek je na světě.
„Věděla jsem, že máme praštěnou spolubydlící, ale že by až tak?“
„Nech ju, nevidíš, jakou má z toho radost?“
„Taká pěkná holka a takhle jí šiblo.“
„A kdo kdy řekl, že nemůže být krásným blázínkem?“
Smutně se usměji. Dávno jsem zavřela oči a nechala se unášet mocí deště. V euforii jsem se jako lesní víla roztančila po chodníku.
„No jako fakt, to se přece nehodí.“
Právě díky tomuto zázraku přírody totiž nikdo nezaznamená ty slané kapky vycházející z mých očí. Nikdo po tomhle nebude řešit, že mám rozmazanou řasenku. Nikdo se nebude vyptávat, co trápí mé srdce.
„Děkuji,“ pošeptám vděčně.
Druhé drabble už je jen volně inspirované, ale snad plnohodnotné. Definitivní trest: Konečné odvolání
Věděl jsem, že verdikt bude bolet. Tušil jsem, že ona sama tenhle trest přijme s chladným klidem, tak jako všechno. Vždycky takováhle byla. Ani nový život, který díky původně vražedné pilulce mohla začít, ani přátelé, které potkala, její ledový charakter nijak nepoznamenali.
Pomyslel jsem na svou milovanou Ran. Jak na tuhle zprávu bude reagovat ona?
„Sbohem, Haibaro.“
Nic jako konečné odvolání pro nás dva neexistuje. Bud nás zabijí oni, nebo to můžeme udělat sami.
„Sbohem, Kudó.“
Celou se ozvaly dva výstřely, vzápětí bolestivé výkřiky. Po chvíli už na zemi ležela dvě zakrvácená mrtvá těla, která Vrány mohly vyklovat dle libosti.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
„Scootalooo!“
„Scootaloo?“
„Kam zalezla?“
Sweetie a Applebloom se znovu vrátily tam, kde jim kamarádka zmizela z očí. Už delší dobu se snažily vystopovat, kde vlastně Scoots bydlí. Marně. I přes nejúpornější snahu a nejvynalézavější léčky jim vždy zmizela kousek za hranicí Everfree.
„Počkej...“ zašeptala najednou Applebloom se zamyšleným výrazem, „co je to támhle?“
A opravdu, jen nižší tráva prozradila přítomnost stezičky klikatící se hustým porostem. Na jejím konci spatřila hříbata dlouho zanedbávanou budovu.
„Kurník? To si snad děláš...“ odfrkla Sweetie pobaveně a rozrazila dveře.
Desítky a desítky hřadujících Scootaloo polekaně vytáhly hlavy zpod křídel a zadívaly se na nezvané hosty.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
