"Diano?! Kde je u psího zadku moje koruna?!"
"Fakt mě nezajímá tvoje podělaná koruna, ty hmyzožravko!"
Rainbow Dash se opatrně plížila ke knihovně, ve které ty dvě podle hluku byly. Co se sakra stalo, že na sebe zrovna tyhle dvě nadávají? Že vůbec nadávají na někoho?
Ozval se břinkot a tříštění skla nebo možná porcelánu.
"Aspoň nežeru otrávený jídlo!"
"Ohó, já nemám pokoj plnej mrtvejch potvor!"
Ona má v pokoji mrtvá zvířata?! Dash zatnula zuby a potichoučku otevřela dveře do knihovny. Musí se z tohohle světa dostat dřív, než ji některá z jejích "kamarádek" třeba utrhne hlavu nebo tak něco.

Plamen přeskakoval z jedné větve na druhou. Suchá tráva pozřená nesmiřitelnými plameny vydávala omamnou vůni katastrofy. Zdejší lesy plné života svou svěžest ztratily během jediného okamžiku. Stromy rostoucí stovky let zmařené v jediném okamžiku? Běsnění živlů se nedá zastavit. Lidský život je proti tomu peklu tam, kam směřujeme, nicotný. Jakožto hasič ale musím vykonat svou povinnost. Když vidím tu spoušť, nevím, zda se mám smát, nebo brečet, ale je mi to vlastně fuk, protože oheň miluji. Moc miluji.
„Tady 605ka, vypadá to na žháře.“ Položím vysílačku a otočím se na kanistr benzínu. Přikryji ho plachtou.
„Já ten oheň fakt miluju.“

Applejack s cedníkem na hlavě opatrně vykoukla zpoza desky převráceného stolu a rychle se stáhla zpět, právě včas, aby se stihla vyhnout prudce vrženému dortu, který se s mlasknutím rozprsknul o stěnu za ní a ozdobil ji další vrstvou růžové šlehačky.
„Ten Pinkiinej katapult je nepříjemně přesnej...,“ postěžovala si vedle se choulící Rarity, která zuřivě skřípala zubama při pohledu na svou ulepenou srst, „co náš vzdušnej průzkum?“
„Žlutý Jestřáb sestřelen,“ oznámila smutně Fluttershy, která si vybírala z křídel kusy piškotu, ukrytá ve výklenku.
„A navíc nám dochází munice. Spiku, pojď sem, jsi naše jediná naděje. Obejdeš je zazadu a ...“

„A stejně té školy nechávám především kvůli sobě a ne tobě.“
„Kdepak! Já tě přemlouvám už rok! Já ti stále vyčítám, že na mě nemáš čas (na čemž si dokonce stále trvám!)“
„Proč to provalar říkáš?“
„Ehm…tajemství. Děsně tajný!“
„Fajn…“
…po 2 a půl minutách…
„Já KVŮLI TOBĚ nechávám školy!!! Vidíš, kam až si mě dohnal?!! A já ti ve všem ustupuju!!“
„Ehm..“
„Nesnáším, když tohle děláš!“
„Co???“
„Ty víš! A moc dobře!“
„Když tě nutím mi „ve všem“ ustupovat?“
„Ne! Když se takhle ironicky tváříš, jako bych byla ten největší magor!“
„Ale co to.. Kolikpak, že měříš?“
„ELFEEE!!!

Tak bezmocně lomcoval zábradlím a snažil se osvobodit z provazů.
Seděla na schodech vedle něj a usmívala se.
„Muška hloupá, kampak kouká? Do sítě je chycená, brzy bude…“
V tom se Elfovi podařilo povolit provaz natolik, že se vymotal.
„Uááá! Zachraň mě, kdo můžeš!“ řvala Eresiel prchající do chaloupky bezprostředně následovaná Elfem.¨
„Stůj!! Teď si to vyřídíme! Já ti ukážu odvetu, ty hadice!“
Otevřela v rychlosti okno, aby mohla včas opustit palubu a prchnout ze slepé uličky. Stačila vyskočit, ale za nohy ji chytil Elf a přihrál si ji zpět. Zuby nehty se držela okenního rámu a snažila se zmizet.

Zacílit, připravit, vypálit!
Musíme se zbavit všech těch nepřátel. Jsou jich miliardy! Není pro ně úniku.
Obtěžují naše životy! Zabírají nám místo ke spánku!
Proto nemějme slitování, chraňte své domovy. Válka doma je ta nejtěžší a nejbolestivější!
Tito stvůry jsou s námi odpradávna. Obývají naše domovy, aniž bychom si to uvědomovali.
Ale nemějte strach, vždyť všichni jsme stejní. Nemáme jinou možnost než bojovat, protože jinak bychom přišli o bezpečí domova.
Bakterie, roztoči, plísně. Náš nový přípravek proti všemu živému vás zbaví veškerých starostí.
„A je to vhodné i pro hříbata?“ zeptala se Applejack.
„Ano, funguje to i na hříbata.“

Na světě se odehrává mnoho soubojů. Někdy dokonce válek.
Michelangela by nikdy nenapadlo, že tu největší válku bude svádět doma proti vlastnímu žákovi.
Mimochodem, taky si nikdy nemyslel, že bude mít žáka.
Leo se rozběhl a pokusil se ji udeřit mečem. Hravě mu uhnula a vyběhla k portálu, ale Mikey ji srazil k zemi. "AJ děláš si srandu?! Nemůžeš jen tak vejít do portálu, o kterém nic nevíš! Nás to nikdy nepřivedlo k ničemu dobrému!"
Podívala se na něj se směsí smutku a vzteku. Na chvíli se ramena pod jeho stiskem uvolnila. Řekla jen: "Musím domů. Tak mi nebraňte, prosím."

“Šmejd!“
Hardy, předák OSZPPŽ (Odborového svazu zemních poníků pracujících na železnici), rozhazoval kopyty, když u ohně líčil soudruhům dnešní návštěvu u šéfa.
„Povidám: natahovat koleje tady je nebezpečný! Magie je tu silná! Pět kluků zraněnejch, další dva se proměnili v... něco! Jestli nám nepřidáte, deme vod válu! A víte, co řek? Prej: klidně, nikdo vás tu nedrží! Já na to: to sem zvědavej, kde vemete šedesát hřebců! A von: nepotřebuju a votevřely se dveře a tam dva jednorožci! Co budem dělat?“
Vypukla vřava, nakonec promluvil starý Natty:
„Co by? Za mejch mladejch let se stávkokazi vyváleli v dehtu a pilinách!“