"Jaky je vas nazor, otce Maltusi?", zeptal se arcibiskup.
"Vasi farnici jsou velmi pobozni lide, Eminence, nesnesou mezi sebou carodejnice, domnivam se tedy, ze to bude nezbytne."
Arcibiskup si povzdechl: "Dobra tedy, poslete zpravu otci predstavenemu a pozadejte o pomoc Tovarystva. Dej se vule tva, Pane..."

"...jakoz i my odpoustime nasim vinikum. Ve jmenu Otce, Syna i Ducha svateho. Amen." Jezuita pozehnal posledni carodejnici. Pristoupili pacholci s loucemi. Hranice rychle vzplaly, plameny vyskocily do vyse. Ohen zacal olizovat tvare odsouzenych, ozval se priserny krik. Prihlizejici dav se zvedave nahrnul bliz a nadsene zavyl. Vskutku, velice pobozni lide, pomyslel si arcibiskup....

"Představ si! Byla těhotná!"
Arno složil noviny a otočil se na Joonu.
"Nevím, koho myslíš."
"Ta, co se utopila," upřesnil Joona, "kvůli Salmarimu. Našli tělo."
"A byla těhotná s ním?" zopakoval Arno. "Fujtajbl. A tenhle člověk chtěl být knězem."
"Přesně. Lidi jako on o nás budou říkat, že se chováme nemravně, že jsme nemocní."
Joona se sklonil k Arnovi, odhrnul mu černé kadeře z obličeje a políbil ho na tvář.
"Neblázni," ohradil se Arno, "jsou roztažené závěsy. Někdo nás uvidí a udá."
"Tak ať. Tihle pánbíčkáři mi nebudou nakazovat, jak mám žít."

Někdy přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby se o tom všem dozvěděli obyčejní lidé tam venku.

Přece jen, pravidelně obcovala s bohem. To se poštěstí málokterému smrtelníkovi.
Kromě Jane Fosterové vlastně nikomu...

Představila si sama sebe jako prorokyni ve stylu Johanky z Arku, zahrnovanou přízní a obdivem davu věřících, se svým božským milencem po boku.

Přímo toužila vidět výraz na tváři Steva Rogerse.

V duchu se zasmála.

Všechny tyhle představy měly malý háček. Vlastně docela velký háček.

Ti pobožní lidé by ji s vysokou pravděpodobností s radostí upálili na hranici jako heretika.

Její bůh byl totiž pohanský bůh...

„Zakleknout!“

Prý proti nám stojí skoro třicet pět tisíc papeženců. I kdyby tam byl jen jeden, pokud je na jeho kuli napsáno mé jméno, nebude mi to nic platné.

„Bůh je s námi, mí věrní vojáci, tak pravím já, Gustav Adolf. Jsme na prahu nového věku. Je načase ukončit vládu těch papežských krys. Jen ta naše víra, je ta pravá! Bůh je s námi!“

„Bůh je s námi!“

„Zacílit!“

Proč zrovna já musím být v té první řadě.

„Pal!“

Prolétla salva. Já stojím! Nic mě nebolí. Zůstal jsem jediný z celé řady. Jdeme jim to vrátit. S námi je bůh.

Uz sesty den, od chvile, co na obzoru rozeznali lod s cernou vlajkou, chodil kapitan Backett na zad uz pred rozbreskem. S dalekohledem v ruce cekal na prvni slunecni paprsky. Jejich Compassionate byla dobre stavena a mela dobry vitr, ale byla to obchodni lod. Stihly piratsky skuner, ktery je pronasledoval byl rychlejsi a stale se blizil. I dnes tam byl, tak blizko, ze Backett rozeznaval napis na jeho boku. V rannim seru byl spatne videt, ale po chvili precetl slovo Le Coureur - Bezec. "Pane Kente, vydejte zbrane, pripravte dela. Je to Bezec kapitana Aranauxe, tomu neunikneme. Pripravte se na boj!"