Tak taky dám nějakou kritiku, i když jí od začínajícího literáta asi nikdo nebude brát vážně Ale není to špatné. Jen to chce dopilovat, všichni mají co zdokonalovat. Určitě nic nemaž, je hezké se k tomu občas vracet a vidět svůj pokrok a k těm přestávkám kreativity jen můžu říct že je má asi každý. Sám mívám období kdy nejsem schopný nic kloudného napsat
Po dlouhé době se ozývám s dalším příběhem. Měl být původně určený pouze pro Sborník, ale nedostal jsem tam. Co už. Rozhodl jsem se s vámi o něj podělit.
10.01.2018, 16:17 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10.01.2018, 16:18 uživatelem Aelipse. Edited 1 time in total.)
Ta první povídka Druhá šance s vlkodlačí herečkou mě fakt pobavila. Ten závěr jsem nečekal!
V té poslední povídce máš zase výrazně lepší grafickou úpravu. Celkem příjemně se to četlo, jak vizuálně (díky odstavcům), tak po stránce obsahové.
Dovolil bych si možná pár tipů a triků:
1) Pokud věta s přímou řečí pokračuje popisem děje, pak se za přímou řečí obvykle píše čárka, nikoliv tečka. Takto: ,,Bojím se tam vstoupit," prozradila Starlight.
2) Pokud si něčím - gramaticky - nebudeš jistý, neváhej zalistovat v nějaké knize, kterou máš po ruce, a podívat se, jak je to řešeno tam.
3) Synonyma jsou skvělá věc. Pomůžou ti méně opakovat tatáž slova. Já osobně například rád volím takové postavy, které můžu označit jinak než jejich jménem. A když dojdou synonyma, jsou tady ukazovací zájmena. Schválně porovnej tyto dva úryvky:
Trixie vedle ní vypadala naprosto v pořádku. Poníci si na Trixie ukazovali a šeptali si mezi sebou. Trixie se to ale moc nezamlouvalo.
Trixie vedle ní vypadala naprosto v pořádku. Poníci si na modrou klisnu s kloboukem ukazovali a šeptali si mezi sebou. Té se to ale moc nezamlouvalo.
4) Ne před každým ale se píše čárka. Například ve větě To máme dneska ale krásné počasí! se čárka určitě psát nebude. Použití čárek totiž závisí na tom, zda odděluješ dvě souvětí od sebe, a v jakém vztahu ona dvě souvětí jsou.
Nikdy jsem neměl křídla, to hudba mě nutí létat...
25.12.2018, 20:08 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 25.12.2018, 20:12 uživatelem DanyB. Edited 3 times in total.)
Dlouhá doba uplynula a já se opovážím tady objevit s dalším příběhem. Jako vždy, doufám, že to pro vás nebude ztráta času a že se vám i třeba bude líbít. Dar
Hoj, náhodou jsem se tu zastavila si přečíst “Dar,” a mám k němu hromadu poznámek.
na začátku by možná stálo za to déle popisovat klidnou atmosféru, než má Ebony vizi. Takhle si člověk nestihl zvyknout na prostředí, a tím pádem se míň vcítí do příběhu
přesto ale musím ocenit jeden z mých oblíbených kontextů, totiž dar považovaný za prokletí a naopak. A fanatiky, kteří chtějí tyhle dary/prokletí zničit.
“zvedl končetinu” zní prapodivně, dávalo by to smysl, kdybys nechtěl prozradit, co je postava za rasu, ale když víme, že je to poník, není hřích říct, že zvedl kopyto.
maminka Ebony je všude jen “maminka.” Opravdu dospělý hřebec říká (předpokládám) dospělé klisně, že chci mluvit s její “maminkou”? Nezná její jméno? Neřekl by “matka”?
myslím, že si celkově můžeš dovolit víc popisovat, jak se postavy cítí. Celou dobu něco dělají, ocitají se v nebezpečích a naopak v uspokojujících situacích, a než se začnou ptát, o co jde, mohou si uvědomit, že je něco špatně atd. Zároveň m tomu bych rovnou chtěla zmínit, že by stálo za to možná zmínit myšlenkové pochody toho hřebce – jak došel k tomu, že Ebonyina schopnost je prokletí? Možná někdy někomu svým předpovídáním ublížila? Možná na ni shazuje vinu za něco, s čím neměla nic do činění a jen se snažila před tím varovat?
vševidoucí je psáno bez pomlčky a to je jediná ze všech chyb, které zmíním, protože všechno ostatní bych odpustila. “Vše-vidoucí” si odpustit nemůžu
přísahu, kterou si Ebony dala, když získala schopnost, by bylo fajn zmínit dřív, tam, kde je, zpomaluje dost dramatickou situaci. Padá ti strom, tak chceš problesknuvší myšlenku “Mysli na svoji přísahu,” kde čtenář už ví, o čem se mluví, a může fofrem zjišťovat, co se stane
Hřebec říká všem poníkům “stát” i když není zmíněno že by se pohybovali. Aspoň já jsem nabyla dojmu že všichni stojí kolem stromu a čekají na jeho kouzlo
Je to špatně, že mám nutkání shipovat Ebony a bezejmenné hřebce?
Upřímně z toho příběhu čichám víc, než je zmíněno. Kdo je tenhle hřebec? I kdyby se mýlil ohledně daru Ebony, pořád má docela silnou magii, anebo ho jeho bůh vyslyšel a to v tom případě otvírá úplně jiné možnosti. Jsou další členové jeho církve nebo je ta kniha jediná na světě a on je tím pádem sám, kdo v tohoto konkrétního boha věří? A proč jeho ještě nevykopli z vesnice? Má na zadku pentagram a chodí po vesnici s divnou černou knížkou, docela si umím představit, že by nechybělo málo a vykopli by ho.
A podobně jako ve všech příbězích s nadpřirozenými schopnostmi se nabízí otázka, jestli je víc takto obdarovaných/prokletých. Je nějaký důvod, proč Ebony získala svůj dar? Podle všeho se s ním nenarodila nebo alespoň nebyl aktivní celý její život, tak jak to, že přišel časem?
A jak se vůbec jmenuje hřebec, který jim dělal té noci problémy?
Takže tak. Pro příští díla doporučuju jasnějc stanovit atmosféru, korigovat tempo příběhu v určitých okamžicích a mít více jmen pro každou postavu (např. když mluvíš o matce Ebony, můžeš jí občas říct jménem). Kromě toho mám taky (jak sis všiml) hromadu nezodpovězených otázek a možná by tedy stálo za to tenhle příběh rozšířit. Ale upřímně mi dost připomíná některý moje díla z doby, kdy jsem začínala, a možná je i trochu lepší. Jen tak dál a nedej se
Secret out!
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Ale není to špatné. Jen to chce dopilovat, všichni mají co zdokonalovat. Určitě nic nemaž, je hezké se k tomu občas vracet a vidět svůj pokrok 
a k těm přestávkám kreativity jen můžu říct že je má asi každý. Sám mívám období kdy nejsem schopný nic kloudného napsat 
Rozhodl jsem se s vámi o něj podělit. 
