Máme tu pátý díl.. Tentokrát se jen pojede, pojede, pojede a pro změnu pojede

Tento den, nebo spíše noc, by se dala situace charakterizovat, že když se něco může pokazit, tak se to pokazí! Začalo to už u Eurotunelu, kde jsem přehlédl ceduli jak kráva "zhasnout světla". Stejně si ale vemte, máte nové auto rok, a den před tím, než to potřebujete, najdete způsob, jak vypnout světla. To mě asi někdo měl rád.. jinak bych asi musel přelepit světla

Pak jsme poprvé dojeli do Anglie. Což obnáší nejen zvyknout si na nové dopravní značení, nový čas, jízdu vlevo, ale i přepočet míle-km.

Nebojte se, o Londýn nepřijdete, dostaneme se tam později. Zatím jsme jeli jinam. A jelo se celou noc, takže s postupem času je víc a víc znát, že už byl člověk jaksi mimo. Začíná to pauzami mezi větami, a končí totálním blábolením Ten rozmazaný záběr na dálnici krásně ilustruje stav mysli (ty vypadáš přesně tak, jak já se cítím!).

V Anglii u dálnice se dalo spát jen 2 hodiny, tak jsme spali asi na dvou až třech odpočívadlech s nastaveným budíkem.

Ráno jsme skončili v nějaké Bohem opuštěné vesničce. Dřevěný kostel, mlha, vedle hřbitov, už chyběl jen Pes Baskervillský.. škoda, že jsem byl totálně mimo a nenatočil si to. To jsme totiž hledali Stonehedge, a pořád jsem ještě neuměl používat navigaci. Takže jsem spíš SMSkoval kolegyni do práce, aby mi vyjela GPS souřadnice

Šutry jsme sice nakonec našli, ale bylo to docela zklamání. Navíc do toho zase začalo pršet (na střídačku, jeden den krásně, druhý leje, a v Anglii se to někdy měnilo i 3x denně).

Tak jsme se vydali do Oxfordu a doufali, že se to zlepší.. Omyl! Ale o tom až příště..