Koukám, že poslední dobou si autoři už prakticky téměř jen hrají se slovními hříčkami, pokud jde o názvy epizod..

http://www.mlpinfo.cz/clanek/ceske-titul...ows-beast/


Tento díl mi přišel proti ostatním trochu slabší, ale zřejmě to je kvůli finále, které podle všeho vypadá dost zajímavě.

A i v něm, stejně jako v tomto, by se měla Twilight poučit, že přeci jen měl Kancléř v něčem pravdu: Přátelství jde zneužít proti poníkům.


následují SPOILERy (duh):



(v tomto případě spíše rodičovská láska vůči drakům, ale co, "přátelství to je někdy víc než láska")


Začátek je fajn v tom stylu, že holt ne na každého platí stejná metoda. Tuto chybu jsi už Twilight jednou udělala. Vzpomínáš na Rainbow Dash a výuku historie? Jasně, toto je spíš fyzický detail než osobnostní. Nejspíš by ses měla vrátit ke svému starému zvyku: každou sebemenší blbost si nejprve napsat na tabuli s pomocí složitých vzorců. Nemyslím si, že by jsi v matematice a fyzice byla tak špatná, aby ti nedošel rozdíl mezi peřím a blánou

Jakmile se objevil ten maník, čekal jsem asi všechno, ale v momentě, kdy se představil, tak jsem si už říkal:

Jestli to tak je, tak to je teda pěkně laciné, vytáhnout z klobouku dalšího rodinného příslušníka. Naštěstí to tak nebylo. Ostatně, maminka po 2 vteřinách spustila:

"TOHLE není jeho táta"



Ale jo, epizoda má zase několik rovin, což je fajn.


Výchova a potažmo prostředí formuje jedince. Jo, přiznávám, jsem hodně ovlivněn studiem a sledováním určitých filmů.. nevím, jestli bych to bez toho vůbec bral na vědomí, ale nyní to prostě beru jako jasnou věc. V některých věcech je to špatné, v jiných zase dobré. Což ale jen ukazuje, že pokud je bytost vystavená kladnému prostředí (nebo výchově), většinou z ní také vyroste kladná bytost. Když prostředí změníte na opačné, zase to bude sice jen "většina" (výjimky potvrzují pravidlo), ale výsledek bude zcela opačný (kdyby se sirotek poník dostal ke drakům před reformou, byl by z něj hodný poník? Resp. byl by vůbec?).



Nezáleží na tom KDO/CO jsi, ale KÝM jsi se stal. To spolu s tím, že minulost by nás neměla zatěžovat dědictvím, pokud nás toto táhne ke dnu. Minulost si musíš hodit na hlavu; minulost už není, budoucnost ještě nenastala, důležitá je přítomnost (Mistr Oogway)

A platí to pochopitelně i z druhé strany (což asi není moc namířeno na poníky, ale spíš na nás - lidi): Nesuďme někoho podle jeho původu (barvy pleti, národnosti, slavných rodičů či bohaté rodiny) a já bych dodal "ani podle jeho talentu", ale podle jeho skutků.

Ostatně, jak by nejspíš řekla Smolder: je lepší být "poníkem" v roztomilých šatičkách na měkkém polštáři, než se chovat jako prase (drak) a spát na tvrdých šutrech, zvlášť, pokud mi to tak vyhovuje, jsem šťastný a cítím se u toho lépe.

Je fajn poznávat nové věci (či kultury), případně se snažit poznat svůj původ, ale to neznamená nutně, že se pak musím na 100% chovat podle toho. Kdybych byl Němec, a zjistil, že moji praví rodiče byli Češi, nevím, jestli by mělo smysl ve 30-40 letech začít předstírat, že nemám s Němci nic společného, když jsem byl tak vychován. Ano, šel bych poznat svou kulturu, případně své rodiče, ale těch několik dekád prostě nejde vymazat. A v případě Spika: chtěl by to vůbec? Protože se tak chvíli choval.

I kdyby ten drak mluvil pravdu, některé věci (kultury) jsou prostě ne zcela slučitelné. A pro určité lidi, v určitém čase, na určitém území, se prostě hodí něco jiného než v jiných podmínkách. Draci jsou takoví, protože je mj.formovalo území, na kterém žijí (a jak víme, má to k Poníkovu dost daleko). Znamená to, že je pro draka špatné chovat se jako poník? Pokud se bude držet nutně pojmu "tradice", tak ano. Ale pokud se bude chtít mít lépe, tak nikoliv.

A otázka tedy zní, proč by se neměl chtít mít lépe?



Twilight chápu. To asi bolí. Ostatně nemusí jít jen o vztahy mezi.. lidmi, ale třeba o vztahu k věcem. Něco někomu dáte, jemu se to třeba líbí, ale později objeví něco mnohem lepšího, a zvlášť v počíteční fázi "úžasu" na novou věcí pak prakticky neví o světě, natož o něčem, co už je starší a bere to třeba už jako samozřejmost. Musel bych těžce vzpomínat, jestli jsem něco takového vůči sobě zažil (protože na to nemám vzpomínky, a to si obecně pamatuji všechny své životní boty).

Spike by se měl naučit krotit své emoce (jak se říká: 2x měř, 1x řež), a lépe poznávat lidi. Protože podivné chování jeho "otce" už začíná být v půlce toho divné snad i největšímu polenu. Twilight mu to řekla naprosto jasně, ale on se (typicky) cítil uraženě, že někdo má jiný názor než ten jeho, a tak automaticky vytáhne tu největší špínu, která ho jako zdůvodnění napadne (jo, X let jsi se o mě s láskou starala, takže je "logické", že mi teď chceš určitě uškodit! - ne nadarmo se říká, že emoce jsou opakem rozumu/logiky, ale na druhou stranu, člověk bez emocí a čistě logicky uvažující může být i psychopat).

Zaslepenost je nebezpečná, odmítá totiž argumenty. Stavět svoje argumenty nad cizí je stejně škodlivé jako stavět cizí argumenty nad ty svoje.

Ale jo, zase mohu poukázat na chování lidstva, kterému často někdo něco nakecá, a lidé se podle toho začnou chovat, aniž by vůbec přemýšleli nad tím, jaká blbost to vlastně je. Spike nemá znalosti o chování skutečných draků, což vysvětluje, proč se s ním pak snadno manipuluje. Mohli bychom to dát za vinu Twilight, ale Spike má už delší dobu "poměr" s Ember a nově i se Smoulder, takže by už o nich přeci jen mohl něco vědět (už pro své vlastní dobro se měl zajímat). Pak by možná věděl, že stejně jako jinde, existují normální draci, lepší draci a pak ty "svině".

*) byť bychom mohli říct, že tyto existence prostě jen odmítají věřit na nějaká omezení, restrikce, a na rozdíl od nás, kteří si necháme všechno zakázat, ať už autoritou nebo naším vlastním svědomím, se prostě chovají přirozeně. Někdy ke škodě své vlastní nebo ostatních, ale často z toho mají zisk

Ale asi je přirozené přehlížet očividné chyby u svých oblíbenců, ať už je to platonická láska, nově objevený rodič (bez ohledu na to, jaký blbec to v reálu je) nebo nějaká popová hvězda. "Slepá zamilovanost" z nás ale dělá zranitelné cíle.

Ne všechny kulturní tradice je třeba tahat do nového prostředí. Docela zajímavé mohlo být dilema, jak by se sám Spike cítil, kdyby jeho "otec" (popravdě, i kdyby to byl jeho otec, nehrálo by to roli) dělal takové problémy, že by musel odejít a Spike by si musel vybrat, zda pro něj znamená víc chovat se jako drak a nebo být sám sebou, a žít s těmi, na kterých mu záleží (a opačně). Nemuselo by jít ani o otce, třeba o nějakého dračího kamaráda, se kterým by si rozumněl on, ale už ne ti ostatní. Nejspíš by dokázal změnit kamaráda, protože.. polštářů by se určitě nevzdal


Někdy se prostě jen ukáže, že není důležité, kdo vás porodil, ale kdo se o vás pak staral.

A životní vzor (nebo autorita) nemusí být jen někdo ze stejného druhu, rasy, národa, pohlaví, vyznání..


Zneužití pohostinnosti je dost časté. A vlastně bychom to mohli vztáhnout globálněji, a jak se říká: příležitost dělá zloděje. Chytnout šanci za pačesy je dobré pojmenování, a popravdě: komu by se nechtělo žít pohodlněji? Tedy mít víc za méně práce. Zvlášť, když se to přímo nabízí. Je to přirozené pro většinu z nás (snad až na pár výjimek, které potřebují mít pocit, že si vše musí zasloužit). Problém je, když se taková chtivost přelije přes hranu, a uzurpujete si víc, než potřebujete a zvlášť na úkor jiných.

Na lepší se vždycky zvyká snáz


A Twilight spolu se Starlight by si mohly zopakovat epizodu s Yaky: Sice platí, že "host do domu, bůh do domu"*, ale pokud se chová tak jak se chová, bez ohledu na to jestli to je prezident nebo něčí tatínek, mělo by spíš platit: host do domu, hůl do ruky

*) jestli je tím myšlen Biblický bůh, tak se hůl preventivně hodí taky



Ten vtip s naháčem je už trochu okoukaný Zvlášť v případě poníků (a draků vlastně taky). Skoro to až vypadá, že čím více oblečení na sobě někdo má, tím víc se stydí. I když vlastně, funguje to tak i v naší lidské společnosti (nahatí domorodci se nestydí - protože jim nikdo nevysvětlil, proč by měli, a tak to prostě nedělají, a mají o starost v životě méně ).

Twilight, že si zkostnatělá struktura, to víme už dávno, a teď to máme potvrzené i rentgenem. Chtělo by se říci, že máš srdce z kamene, ale jednak to není pravda ani emočně, a jednak budou mít pegasové nejspíš kosti duté. Štěstí, že kamera odzoomovala včas z její hlavy. Mohl by tam být i mozek, to by pak bylo jasné, z čeho je, resp. jaký je jeho obsah

A nekecej, Twilight. Jak chceš posuzovat příbuznost dvou bytostí podle chování, když každá vyrostla v úplně jiných podmínkách? Řekla bys vůbec, že Vlčí děti mají lidskou matku teoreticky třeba i z aristokratické třídy? 2/3 toho, co jsme, je dané výchovou. Ten zbytek je genetika (a ani tak neovlivňuje tu 1/3 zcela, protože zde zase působí fyzické vlivy prostředí - rybě gen pro super plavání asi na poušti moc nepomůže, stejně jako nadání pro klavírní hru eskymákovi v iglů, že?).

Podobnost s epizodami Dragon's Quest (G4) a Spike's Search (G1)

FIM se často vrací s podobnými tématy, které rozebírá většinou ale s jinými postavami, a v trochu jiných variacích (to ale není z mé hlavy; zdroj: youtuber Brawny Buck - Moral of the Story). Často tedy můžeme najít klidně i tři, čtyři díly, u kterých je (na první pohled) stejné morální poselství. Rozdíl je jen v detailech.

Toto je, alespoň co si vzpomínám, poprvé, co se FIM vrací nejen ke stejnému tématu, ale dokonce i s pomocí stejné postavy. Bude to velká spekulace, ale může být pro to ta příčina, že původní Spikova výprava za poznámím sebe sama podle některých skončila morálním ponaučením horším než v G1?

Totiž, abych byl konkrétní: existuje jedna starší epizoda v G4, kde si poníci dělají ze Spika srandu, a ten se necítí jako drak (vlastně ani neví, jak by se měl cítit). Touží poznat svou podstatu a tak se vydává během dračí migrace poznat skutečné draky, a nakonec poznává, že draci jsou většinou jen hrstka násilníků (aneb zrození PeeWeeho).

Naproti tomu generace G1 měla obdobný díl, kde Spike neodchází nikoliv proto, že z něj poníci mají srandu, ale protože přichází do puberty a jaksi ztrácí kontrolu nad svým tělem. Vydává se tedy najít jiné draky, aby ho naučili, jak ovládat svůj dračí dech - aby nebyl poníkům nebezpečný.

V obou případech mají oba společné to, že jsou v podstatě sirotci. V G1 se ke Spikovi přidává ještě opuštěný orel, který hledá své ztracené rodiče (Spoiler: nakonec je najde). Spike, stejně jako v G4, se setkává s draky, kteří rozhodně nespadají do jeho ideálu pro učitele (čti: příliš rozdílní od poníků).

Draci v G4 jsou tvrďáci, zatímco G4 Spike je vychováván téměř jako domácí mazlíček, takže je proti nim změkčilý. Nicméně i tak se mu jejich život zalíbil (okouzlení novým?).

To se sice G1 Spika netýká (byť, pokud bychom vzali v potaz komixy jako canon, i on byl domácí mazlíček - tentokrát královny), ale i ten poznává, že divocí draci se přeci jen chovají poněkud nevybíravěji, než učili poníci jeho, a hlavně - G1 Spike je takové trdlo (byť postupně dospívá).

V obou případech můžeme říci, že se svému "strachu" z nového postavili oba Spikeové sami - v G1 poslal svůj doprovod domů, zatímco v G4 byl doprovod přítomen bez jeho vědomí.

Společná chvíle je prozření, kdy Spike v G4 zjistí, jak se dračí puberťáci baví ("obtěžováním" Fénixů), zatímco G1 Spike zjistí, že dospělí draci, ke kterým se přidal do party, jsou vlastně rabující zloději (bandité).

Obě epizody končí v podstatě stejně: Spike se vrátí k poníkům, protože se mu společenství draků nelíbí. Je tu jeden drobný rozdíl, na který někteří poukazují: Spike G1 už během dílu řekl, že "se chtěl naučit být drakem a ne surovcem", a Danny mu vysvětluje, že stejně jako existují různí poníci, existují určitě i různí draci, takže má pořád naději.

Neřekl bych, že se G4 verze o tolik liší, ale tento detail tam chybí (aneb bychom mohli epizodu uzavřít s poučením, že "poníci=dobří,draci=špatní"). Zase ale je tam poučení o tom, že nezáleží na tom, co je, ale kým je. Což je paradoxně něco, co jakoby v této S8 epizodě Spike zapomněl

Pak nastupuje tato epizoda.

Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. S08E24 spojuje Spikovo opětovné objevování své "pravé" identity s hledáním rodičů. Tentokrát tedy neputuje Spike za draky, ale obráceně.

Opakuje se Spikova snaha opičit se po skutečném drakovi, jen proti G1 a předchozí G4 epizodě téměř nemá pochyby o tom, že to chování, které před sebou vidí, je to pravé a tedy i správné.

G1 a G4 mají celkem společné i to, že ve všech případech pomáhají Spikovi se odpoutat od škodlivého zdroje třetí osoby. V G4 to byla nejprve Mane6, nyní to je Smolder, která v podstatě přebírá vysvětlující roli Dannyho.

V G1 sice Spike chování draků neschvaloval, protože bylo proti jeho morálním zásadám, ale přehlížel ho (byť s pochybami). Vlastně doporučil oněm drakům navštívit jeho přátele poníky, a těm to celkem vyhovovalo, když jim popsal, jaký život vedou (a kolik toho tam mohou sežrat).

Což je v postatě paralela na nynějšího "tatínkovského" simulanta, který se rozhodl podobně vetřít do přízně kvůli sobeckému zájmu. Pravda, ten se alespoň snažil předstírat, že je někdo další, zatímco G1 draci to na poníky vybalili hned z ostra.

V G1 se se draků zbavil s pomocí poníků (a lidí), což se tak moc neliší od G4 (nejdříve poníci, později dračice).

A konečně, v této G4 epizodě Spike rovněž poznává, že je rozdíl mezi tím být drak a být tyran (bully). Drobný rozdíl je jen v tom, že G4 Spike už má skušenosti s tím, jací draci skutečně mohou být (dragonlordka Ember, Smolder). G1 Spike tuto zkušenost v seriálu nikdy neměl (a dráčci princezen v komixu byla spíš trdla a hlavně opět jen mláďata, ale v seriálu se s nimi nepotkal, takže to můžeme ignorovat).