@Jamis:

Mě teprve ty další čekají. U následující hádám, že to bude asi něco jako film Koule


Kulturní rozdíly (místní i časové) mají často jednu zajímavou možnost: šanci se naučit něco nového - ať už se přesouváte z primitivnější do vyspělejší nebo obráceně (mnoho znalostí (nebo i jen přístupů k různým problémům) jsme během vývoje ztratili). Ostatně, toto téma je mezi filmaři dost populární, hlavně pokud jde o nechtěné cestování časem (jestli mne paměť neklame, tak převažující žánr je často komedie).


Já si také často představuji, co bych dělal na místě někoho jiného, ale tuším, že reakce ve skutečnosti by asi byla dost odlišná od mých očekávávání (čekal bych "žádnou" reakci ve smyslu "pokývání hlavou", ale co si pamatuji, tak u mnoha divů, ke kterým jsem kdy přišel, jsem skákal radostí jako malé děcko - vnitřně, ovšem ).

Budu si ten díl muset na DailyMotion připomenout.
UPDATE: tak máš pravdu, ten díl sedí na tuto epizodu naprosto přesně. Včetně závěru (stačí dát/najít příležitost a užitečnost se najde)

Přenášení "mindsetů" je často problém i jen u technických oborů. Je to sice jen TV zdroj, ale podle seriálu Letetecké katastrofy bylo příčinou několika nehod, kdy se pilot snažil řídit moderní stroj podle toho, co znal a uměl (vyznělo to pak tak, že nejlepší, co mohl v té situaci udělat, je "nakrmit prase a na nic nesahat"). A co teprve v sociální oblasti, kdy si svůj starý způsob myšlení přenášíte mezi nové lidi (což konflikty rozhodně "nevyvolává", jak jsem měl tu čest mnohokrát zjistit nejen tady na fóru).


Bohužel, minulost se vrátit nedá. Všechno je jednou poprvé Poprvé je vždycky jen jednou Například nemá cenu se snažit prožít něco (třeba první hraní Dooma) znovu jako tehdy, jen abych něco "oživil". Je třeba jít dál. Z šedi (stereotypu) se dostaneme jedině pomocí nových věcí (lidská mysl bohužel není počítač, co se vymaže a může totéž prožít znovu s nadšením z nových věcí - s výjimkou mojí maminky: ta když hraje nějakou hru, tak druhý den zapomene, jak vypadala, takže: 50x a stále poprvé ).

Pokud jde ale o ty vzpomínky, a hlavně vyprávění, je to někdy paradoxně způsob, jak ze staré slámy vymlátit nové zrno. Sejít se jednou za rok s kamarády nebo příbuznými, a vzpomínat, jak jsme něco kdysi dělali, je to možná větší sranda než tehdy (už to sice není takové jako tehdy, ale zase je to "jiné" - min. vás to už tolik nebolí ).