Jedna z těch epizod, u kterých máte na začátku pocit: "To zase bude nuda", a na konci se z toho vyklube dost pěkné "Slice of Life".

V minulosti jsme měli poučení ve stylu "if you try to please everypony, you often times end up pleasing nopony", tento díl ukazuje, že toto pravidlo může platit, i když vaším cílem je jediná osoba (případně dvě).

Jeden člověk se kdysi zeptal: Přemýšleli jste, jak hrozné by bylo žít s vaším vlastním klonem?

Někdy máme tentenci mít rádi jen ty, kteří jsou jako my. A ti druzí se nám z toho či onoho důvodu snaží zavděčit. Jak jsme viděli v této epizodě (což nemusí být ovšem vždy platné pro naší lidskou realitu), daný poník měl důvody v podstatě dva a oba špatně. Vlastně, v podstatě chybu rovněž udělala i druhá strana.

Přemýšlejte o tom, jestli vás někdo nemá rád ne proto, co se snažíte být, ale právě proto, kým a kdo jste.

Určitě není od věci, když spolu lidé vychází nejen sociálně, ale i skrze koníčky.

Existuje něco jako průnik množin. Nemusíte být naprosto stejní, stačí, když najdete společnou řeč. Možná důvodem, proč to daný poník neviděl, byla jeho snaha sblížit se s dcerou svého zájmu kvůli tomu, aby ho přijala její matka, nikoliv kvůli přátelství se samotnou dcerou - protože vše ostatní už jaksi na konci přišlo samo.

Plus, pro některé lidi (poníky) je přetvářka mnohem horší, než "neschopnost". Tak nejste dokonalí ani neděláte přesně to samé, co objekt vašeho zájmu. Buďte sám sebou. I na to se dá chytit spousta potenciálních zájemců.

Nesnažte se být někým, kým nejste. V lepším případě to skončí jen trapasem, v horším (pokud jste například členem nějakého týmu, který na vás spoléhá) i katastrofou.


Byť to není zrovna 100% tento případ, říká se, že "protiklady se přitahují". Já bych doplnil, že i vhodně doplňují. Nikdo neví všechno, a tedy být s někým, kdo není "můj klon", je dobrá věc k tomu, abychom se vzájemně mohli obohatit.

Poučení pro obě dvě strany (přítel i dcera).