V neděli jsem měla takovou dobrou náladu, že se mi mužíček vrátil z libušínské bitvy celý a díky dešti přijel ještě v sobotu v noci, což je na něj nezvykle brzy. Tak jsem popadla tužku (a samozřejmě gumu, jak jinak) a pustila se do čmrkání jednorožce   . Původně měl běžet (nezvládla jsem ale zatím anatomii koně v běhu..) a měl vypadat víc poníkovsky (ale nějak to ještě nemám v ruce..), takže konečný stav je výsledkem dvouhodinového čmrkání a urputného gumování, díky kterému jsem musela vytvořit i něco jako pozadí, aby nebyla tolik vidět ta gumovací paseka 

       

A pro ty, kteří si přečetli v mé literární tvorbě příběh o zponifikování Niagrothu, tak před lety se můj mužíček spřátelil s temperami a namaloval mi, jak vidí můj Niagroth podle popisu (a plánku půdorysu místností) on. Ne úplně vše vidíme stejně, ale jinak mám za to, že je to dost povedený pokus 
(Mimochodem...I když jsem tvrdila, že pokračování nechystám, tak doupravuji druhou kapitolu, v sešitě včera vznikla první verze třetí a mám i osnovy k dalším dvěma   )