(12.06.2012, 08:21)Jamis Napsal(a): Máš pravdu - blízký přítel se nahradit nedá a najít takového je skutečně štěstí. U spousty blízkých lidí se chtě nechtě projevuje strach "co tomu řeknou, když se jim svěřím". A kdo se spálil vícekrát, znovu otevírat své srdce komukoliv bude chtít o to méně. V tomhle mám kliku: jsem od přírody v některých věcech nepoučitelný, a tak se zrovna tímhle tolik netrápím samozřejmě: někdy dostávám od života jednu za druhou, jenže ten (případný) úspěch mi za to prostě stojí

Mě to chvíli trvalo, než jsem to pochopil. Dost nás naše přátelství poznamenalo a taky chvíli trvalo, než jsem mu začal věřit, ale prostě potom, co máme za sebou jsme se naučili věřit jeden druhýmu. Nevím, jestli jsem měl štěstí, ale jsem rád.
Mimochodem já býval daleko víc uzavřenější. Je to až s podivem, že se mi povedlo se dostat do takovéhoto přátelství...
Když tak nad tím přemýšlím...budovali jsme tohle přátelství cca 2 roky do podoby v jake priblizne je.