13.08.2018, 20:51
V reálném světě skutečně zrcadla nemají 100% odrazivost, jak píše Hladu výše, a proto se po nějaké době veškeré světlo pohltí a přemění na teplo (zahřátí zrcadel). A vzhledem k nepředstavitelně vysoké rychlosti světla tou 'nějakou dobou' myslíme zlomky sekundy. 
Pakliže bychom ale uvážili hypotetická 100% odrazivá zrcadla, pak by se světlo skutečně odráželo donekonečna - za předpokladu, že by v oné místnosti nebylo nic, co by světlo pozorovalo (a tedy pohlcovalo). Pokud byste chtěli zjistil, zda v místnosti světlo stále je, a otevřeli malou škvírku k nahlédnuté, v tu ránu by všechno světlo uniklo a v místnosti by byla tma.
Situace popsaná výše není tak hypotetická, jak by se mohlo zdát. Černé díry, jak známo, svou gravitací dokáží pohltit i fotony světla. Povrch černé díry se označuje jako horizont událostí a je to sféra (povrch koule), na které je úniková rychlost rovna rychlosti světla. O něco výše nad ní je však oblast, ve které je orbitální rychlost rovna rychlosti světla. To tedy znamená, že tam mohlou uvíznout polapené fotony a následně tam neomezeně obíhat po kruhových drahách. Člověk, který by tak padal do černé díry (a přežil roztrhání slapovými jevy) by neviděl tmu, ale naopak velice jasné světlo.
Napadají mě další zajímavé otázky, nad kterými byste si mohli polámat hlavy, takže pokud by měl někdo zájem, tak:
1) Když ve vesmírném vakuu vyhodíte termosku s horkým čajem, bude ten čaj chladnout?
2) Když kosmonaut z kosmiské stanice ISS vyhodí míček směrem k Zemi, může míček dopadnout na Zem?
3) Raketoplán vyletěl na oběžnou dráhu a chce se setkat s vermírnou stanicí ISS. Propásl ale naplánovaný čas setkání o pár minut a teď obihá po stejné dráze a stejnou rychlostí jako ona, avšak o pár set kilometrů za ní. Jakým směrem musí zažehnout motory, aby stanici dohnal? (tahle je obzvlášť záludná)
Snad se autor vlákna nebude zlobit, že mu tady zaplevelím diskusi dalšími problémy.
Pakliže bychom ale uvážili hypotetická 100% odrazivá zrcadla, pak by se světlo skutečně odráželo donekonečna - za předpokladu, že by v oné místnosti nebylo nic, co by světlo pozorovalo (a tedy pohlcovalo). Pokud byste chtěli zjistil, zda v místnosti světlo stále je, a otevřeli malou škvírku k nahlédnuté, v tu ránu by všechno světlo uniklo a v místnosti by byla tma.
Situace popsaná výše není tak hypotetická, jak by se mohlo zdát. Černé díry, jak známo, svou gravitací dokáží pohltit i fotony světla. Povrch černé díry se označuje jako horizont událostí a je to sféra (povrch koule), na které je úniková rychlost rovna rychlosti světla. O něco výše nad ní je však oblast, ve které je orbitální rychlost rovna rychlosti světla. To tedy znamená, že tam mohlou uvíznout polapené fotony a následně tam neomezeně obíhat po kruhových drahách. Člověk, který by tak padal do černé díry (a přežil roztrhání slapovými jevy) by neviděl tmu, ale naopak velice jasné světlo.
Napadají mě další zajímavé otázky, nad kterými byste si mohli polámat hlavy, takže pokud by měl někdo zájem, tak:
1) Když ve vesmírném vakuu vyhodíte termosku s horkým čajem, bude ten čaj chladnout?
2) Když kosmonaut z kosmiské stanice ISS vyhodí míček směrem k Zemi, může míček dopadnout na Zem?
3) Raketoplán vyletěl na oběžnou dráhu a chce se setkat s vermírnou stanicí ISS. Propásl ale naplánovaný čas setkání o pár minut a teď obihá po stejné dráze a stejnou rychlostí jako ona, avšak o pár set kilometrů za ní. Jakým směrem musí zažehnout motory, aby stanici dohnal? (tahle je obzvlášť záludná)
Snad se autor vlákna nebude zlobit, že mu tady zaplevelím diskusi dalšími problémy.