26.12.2012, 14:13
Já osobně se držím starého pravidla: Nic se nesmí přehánět. Myslím, že i příliš úsměvů má určitou hranici. Je dobře když se lidi smějí, ale když má každý takový úsměv, tak to vypadá až tak umělě. Jako nějací naprogramovaní roboti.
Je to těžké říct co je dobré a myslím, že dobrá odpověď je někde uprostřed. Hlavně jsem se naučil, že život není jednobarevný. Není ani růžový a ani černý. Nikdo se pořád nemračí a nikdo se pořád nesměje. A ten kdo by tvrdil opak...no nevím jestli je někdo takový.
Je to těžké říct co je dobré a myslím, že dobrá odpověď je někde uprostřed. Hlavně jsem se naučil, že život není jednobarevný. Není ani růžový a ani černý. Nikdo se pořád nemračí a nikdo se pořád nesměje. A ten kdo by tvrdil opak...no nevím jestli je někdo takový.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.