Já se poslední... měsíc a půl? směju daleko víc, než snad kdykoliv předtim, dokáže mě rozesmát i nějaká malinká blbost. Hlavní zásluhu na tom má asi to, že už nejsem non-stop v depresích [ikdyž občas nějaký ještě přijdou, ale nejsou už tak dlouhý]. Začínám si uvědomovat, že když se občas taky zasměju místo toho, abych se pořád jenom mračil, tak je i ten svět takovej veselejší.

Je to zvláštní, ale MLP mě někdy na začátku ledna vytáhlo z nejhlubších depresí co sem zatim zažil, a už se ani z daleka nevyskytujou v takový míře jako předtim. Náhoda? Nemyslim si