24.12.2012, 13:34
No já se většinou nai nemračím ani nesměju. Spíše když jedu v MHD nebo stojím ve frontě tak se odeberu do mých mudrcovských myšlenek a dumám.
Někdy když si vzpoměnu na něco veselého tak se třeba i mírně usmívám, ale většinou se tvářím docela nenápadně. Nepoutám na sebe pozornost ani jedním způsobem.
Spíše se mi stává, že se někdy zasním a vrátím se do těch starých časů kdy bylo vše tak nějak lepší a veselejší. Dívám se ven z okna a tiše se umívám a vzpomínám. Pak je ale konečná a musím vystoupit a vrátit se znovu zpátky a jít dál.
Někdy když si vzpoměnu na něco veselého tak se třeba i mírně usmívám, ale většinou se tvářím docela nenápadně. Nepoutám na sebe pozornost ani jedním způsobem.
Spíše se mi stává, že se někdy zasním a vrátím se do těch starých časů kdy bylo vše tak nějak lepší a veselejší. Dívám se ven z okna a tiše se umívám a vzpomínám. Pak je ale konečná a musím vystoupit a vrátit se znovu zpátky a jít dál.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.