Tam je nekde thread? Pokud ne, zaloz a dej ten svuj prvni prispevek jako prvni.

Tak se taky přidám...
Začalo to někde na FurAffinity (něco jako DeviantArt se zvířátkama), kde se u pár sledovaných lidí začaly objevovat obrázky a tvorba na téma MLP. Začalo se to šířit aj od kamošů ve formě videií a jiné unikátní tvorby. Tak mě začalo zajímat, co že s poníkama všichni maj a donutilo mě to podívat se na první díl (jen CZ titulky) za účelem zjištění, co jsou to poníci a jekej je jejich smysl. Po prvním dvojdílu mě to chytlo, tak jsem se dal na sledování dalších dílů a postupně jsem se dopracoval až k několika článkům, kde jsem se dozvěděl různé věci...
- MLP je sice pro malý holky, ale dívá se na něj víc dospělejch lidí (MLP:FiM je prej hlavně pro dospělý lidi)
- milovníci poníků jsou Bronies
- původ Bronies byl v žumpě internetu (kde se orientuje kamoš a od něj mám dost informací)
- Bronies jsou normální skupina lidí, jen nejsou na veřejnosti tak "vidět"
- oblíbený poník? YAY!
- i mému 4kolovému mazlíčku dopřeju poníka (teď jen ve formě fotomontáže) - Rainbow Dash odpovídá charakteru auta

No a teď s oblibou čekám na každej další otitulkovanej díl (nějakej náhodnej dabovanej díl sem vypnul už při úvodní znělce), ať mám ve škole další den zkoušku nebo ne.
Já sám se cítím být normální... Nekouřím, nechlastám (vyjímečně při příležitosti), drogy neberu... Nikdo z rodiny a okolí ještě nic neví...

PS: Pěknej vánoční dárek, otitulkovaný S03E07, díky

(23.10.2011, 00:44)Legion Napsal(a): Otázka je prostá, jak jste všichni začali/seznámili se s MLP?
Já díky Memebase, kde bylo časem tolik meme s Poníkama, že jsem se mrknul na Youtube a okamžitě jsem k tomu přirostl.
Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem dokoukal první díl, shrnul si to jako "sračku po děti", a okamžitě shlídnul další 3 díly

Já sem se k tomu dostal díky Smusovi díval sem se na parodie a pak sem přešel na Clasické díly.

No...vzpomenout si...
Jo. Znám jednou holku, asi o měsíc mladší než já. Občas k sobě chodíme na návštěvy (bydlí ve vedlejším vchodu) a tak, jednoho dne, mě k MLP jaksi přivedla.
Se sériemi MLP jsem se znal už před tím, na Minimaxu (nekamenovat!) jsem se díval (díky Celestii) na G1. Ale teď jak se to událo. Takže:
No, šel jsem já k ní na návštěvu (teď už si nejsem jistej, ale mám pocit, že jsem si doma v pracovní den zapomněl klíčky nebo tak něco), postavili jsme si bunkr (docela zábava, řeknu vám) a začli jsme se dívat na různé kanály. Jedním z nich byl i Minimax, na kterém běžel takový seriál zvaný '''Můj malý pony: Přátelství je magické''(ano, jsem jeden z těch, co se k tomu dostali pomocí naštěstí českého dabingu*), nevím už jaký díl.
Ten se mi líbil a ona mi na počítači ukázala 1.díl (zase dabing*), pak začala pracovat ta šílená() část jejího mozku a já šel k sobě domů(tak si říkám, že jsem ty klíče neztratil...). No, doma jsem shlédl všech 26 dílů v českém dabingu*, a zjistil, že dabing už došel. Tudíž jsem přešel na titulky. Tam samozřejmě visel odkaz na bronies.cz.
A tak vznikla Equestrie.(to je věcí v závorkách...)
* Český dabing již absolutně nesnáším, líbí se mi jenom znělka.

(29.12.2012, 23:29)Ivo Napsal(a): ...postavili jsme si bunkr (docela zábava, řeknu vám)...

Yay, připoměl jsi mi staré časy, bunkry jsou super

Jojo, střecha z deštníků, díry zalátané dekou, stěny z polštářů...

Hmmm, klasický design

Mě k MLP přitáhl kamarád ze školy a tak trochu moje zvědavost, nejdřív jsem si říkal že se zasekl ve vývoji, ale později se mi to začalo líbit.

Já se u poníků taky zasek. Sice ne ve vývoji, ale zato pořádně

Já byl na začátku semestru nemocnej. No, probíhalo to asi takto...

Ráno vstanu, zaleju konev čaje a hodím jí na kolejích na parapet trochu vychladnout. Stáhnu do tabletu aktuální slidy z biometrie, zalezu do postele a půl hodiny do nich tupě zírám. Nemá to smysl, hlava mě bolí jak střep a vůbec se cítím jak po vydařené akci... ...až na ten ocas v puse...

Doma, když jsem byl nemocnej jako malej kluk, pouštěl jsem si včelí medvídky z kotoučovýho magnetofonu. Táta k němu měl vyrobený dálkový ovládání po kabelu, takže nebylo potřeba hnout se z postele. Luxus. O pár let později už jsme měli video a tak mi společnost dělala Dana Vávrová alias Leontýnka a Asterix s Obelixem...

Takže bylo jasno. "Když jsem nemocnej, koukám na pohádky." Zdá se to být tradice... Nasdílel jsem si do místní sítě složku s pohádkama, pustil na tabletu přehrávač a ouha, všechno se seká. Protlačit BluRay ripy po wifi do placky zjevně nebyl nejlepší nápad. Meh... ...Tak kouknu co novýho na TyTrubce.
Ani nevím jak mě napadli poníci. Můj brácha o nich sice před necelým rokem mluvil, ale já tomu nepřikládal žádnou váhu. Ale narazil jsem na ně. No co se může stát, na pokoji jsem byl sám a tak jsem si řekl dám jim šanci...

...rád bych napsal že jsem všech tehdy odvysílaných 54 dílů shlédnul jedním dechem, ale to by nebyla pravda. Nemoc byla toho příčinou, že mi to trvalo skoro dva dny...

A teď si ani po třech měsících bez poníků nedokážu představit jediný den. Od Vánoc si navíc hýčkám svůj hrníček se Scootaloo a dva archy plné samolepek... ...rodina to bere. I když do mě tu a tam rýpou, nevidíme se zrovna každý víkend a tak jsme na sebe hodní...

Myslím že ze mě MLP udělalo lepšího člověka, respektive, donutilo mě oprášit některé části mého já, které jsem v sobě pohřbil s tím, že mi v tomhle hnusném šedivém světě budou akorát na obtíž...