Představil jsem si, jak by všechny básně vypadaly, kdyby to byly jen příspěvky na fóru. A najednou nebyly tak dobrý. A nejspíš to nebylo tim, že chyběly rýmy; nejspíš to bylo tim, že jsem si ke každýmu představoval nějaký vedlejší důvody, proč byly napsaný. Asi proto, že to tak lidi dělávaj. Kdyžto básně prostě jsou; snapshot stavu mysli autora. A na tý jednoduchosti je něco hezkýho. Asi to, že jí v životě moc nebejvá. Je to tak, básníci, nebo je to jenom klam?