Tak, zaprvé díky za odkazy na povídky.
Nejprve k první: Přečetl jsem si Lolly Whitecream a řeknu k tomu dvě věci. Začínám uvažovat, kdo má být dominantní druh a „Holi Celestia!

K druhé povídce.: Zatracenec je plný emocí. Pokud bych hledal lepšího kandidáta na ukázání kruté reality středověké a temné doby Equestrie, tak v českém znění bych nic lepšího nenašel. Tahle povídka mě nenechává chladným. Hlavního hrdiny nejde nic jiného než litovat. Ukazuje příběh hřebce tak bezradného osudem, že by nebylo špatné se i raději zabít na jeho místě...jenže někdo tu práci dělat musí. Jeho poslední čin by se možná dal nazvat hrdinstvím, ale spíše to byl sobecký čin někoho, kdo touží po klidu, odpuštění. Zatracenec nemůže nalézt duši. Nemůže si ji koupit dobrým skutkem. Přesto po ní bude navždy toužit.