Když se tohle bere ve středoškolské češtině, tak každý, úplně každý student se začne chytat za hlavu, že se musí učit snůšku hovadin
Já nebyl žádná výjimka, ale později jsem zjistil, že správný rytmus je jeden z nejdůležitějších aspektů básně.
V češtině se standartně používají dva druhy rytmu:
Trochej a
daktyl + jejich kombinace -> Daktylotrochej. Wikipedie ti to ale asi moc neosvětlí, tak to zkusím trochu rozvést.
Existují dva druhy slabik: Přízvučné a nepřízvučné. Na přízvučné vždycky kladeš důraz, když je vyslovuješ. Jak trochej, tak daktyl uspořádávají přízvučné a nepřízvučné slabiky tak, aby z toho vznikl nějaký rytmus:
TROCHEJ:
Tamtam
Tamtam
Tamtam (jedna přízvučná, jedna nepřízvučná)
DAKTYL:
Tamtamtam
Tamtamtam (jedna přízvučná, dvě nepřízvučné)
DAKTYLOTROCHEJ:
Tamtam
Tamtam
Tamtamtam (jedna z možných kombinací)
Výběr rytmu je čistě na tobě, každý z nich na básničce zanechá trochu jinou stopu a bude na čtenáře působit trochu jinak.