A po velmi dlouhé době, kdy už jsem se bál že nikdy nic nenapíšu, mě díky jednomu skvělému tvorečkovi kterého jsem nedávno potkal napadla další báseň, u které jsem se ze všech sil snažil aby měla pozitivní charakter. Možná jí v budoucnu ještě trošku prodloužím.

Noční shledání

Stříbrný noční svit padá do oken
Tak jako ty padáš do mých ramen
Objetím ti shodím ze srdce kámen
Tvému trápení učiním ámen

Již netrap se milý hřebečku
Usměj se na ten svět trošičku
Tady, dej si po jednom koláčku
Já ti setřu z tváře slzičku

Radujme se že máme jeden druhého
Večer tajuplný je teprve na počátku
Jsme na začátku něčeho nádherného
Hvězdy na nebi vykouzlí úsměv na tvém koutku

Luna samotná sestoupila z nebe
Proč ptáš se? Ona chtěla jen poznat tebe
Klaníš se před poníkem královským
On však tě zarazí kopím mocným

„Neklaň se mi poníku malý,
Užívej si noci mé magické,
Neboť život váš je prchavý,
A vaše duše jsou romantické.“