07.12.2017, 13:09
@Mácaman: Ano, pro nás je to extrém. Na druhou stranu, pokud tím neobtěžuje své okolí, je to čistě jeho svoboda volby, zvlášť, pokud se cítí šťastnější.
Já si třeba přeji život v technologické civilizaci (protože ta je pro udržitelnot nutná - jak například návrat k přírodě zabrání dopadu asteroidu?), nicméně to neznamená, že se musím smířit s tím, jak momentálně funguje.
Pokud jde ale o ekologickou stopu, tak mne tito lidé bez debaty porážejí na plné čáře. Protože ale nesoutěžíme o to, kdo je lepší, vůbec mi to nevadí.
Bráno i čistě ze sobeckého pohledu bych měl být ještě za takové lidi vděčný, protože tím víc zbyde pro mne, a tedy logicky se do nich třeba nenavážet, protože to by mohlo další takové od podobnéh stylu života odradit
@Eugene:
(mé odpovědi jsou dané mými momentálními znalostmi, takže pokud je někdo dokáže opravit nebo vyvrátit, budu jen rád, abych nešířil úplné dezinformace)
Soběstatečné domy jsou i můj sen - nejen ve výrobě energie, ale například i v potravinách a vodě: pokud se to nemusí vyrábět jinde, ušetříme zdroje za přepravu, čili zamezíme plýtvání (ostatně, čistě po finanční stránce je to jasná volba).
Dnes již nejsou cenově nedostupné ani tak ty panely, jako spíše ty baterie. Byť jsou již alternativy, které je mohou nahradit (akumulace energie do vody, do natahovacích strojků - např. v době kdy je energie dost budou motory tlačit vzhůru nějaké závaží, které pak svým pádem bude skrze nějaký alternátor vyrábět proud v době nedostatku, elektrolýza, atd.).
Ať jsem v rámci tématu, zrovna pro ono vaření platí, že i když někdo může vařit dvojnásobné porce, tak je bude vařit ať už si vaříš nebo nebo nevaříš, tj. bez ohledu na ostatní prostě svým chováním snižuješ poptávku, byť minimálně a tedy snižuješ plýtvání (s trochou sarkasmu si můžeme představit situaci, kdy by 10% zbývajících spotřebitelů muselo uvařit a sníst potraviny, které nespotřebovalo oněch již uvědomělých 90%
).
A nabízí se otázka, do jaké míry je plýtvání ostatních ovlivněno vzorem, tedy "většina společnosti to tak dělá, tak proč bych to nedělal taky"?
Mimochodem uvádíš skvělý příklad toho, jak je naše společnost postavená na hlavu:
ale rozumným nakupováním bychom snížili odbyt, tzn. nižší produkce a ušetřené zdroje planety (je taky možné, že by se produkce nesnížila a jen se přesytil trh jinde).
Pokud se spotřebitelé začnou chovat udržitelně, způsobí to deformaci trhu, přebytek z výroby (nasycení) sníží ceny, čímž zlikviduje některé výrobce, ty začnou propuštět a tedy lidé sami sobě způsobí neudržitelnost společnosti (klesne výroba a tedy zajišťování jejich potřeb), nedostatek zvedne ceny, tím pádem možnost udržitelnosti výroby, byť spousta nezaměstantných si dané výrobky nebude moci dovolit, takže dojde k jejich zaměstnání, výroba se rozjede na plno a začne se zase plýtvat jen, aby bylo možné vyrábět a zaměstnávat lidi.
Dovolil bych si ještě poopravit větu o neudržitelnosti v Číně, Indii. Tady se jedná o neudržitelnost lidstva. V globalizovaném světě vše souvisí se vším, i kdybychom zanedbali ekologické dopady, stačí se podívat na řetězec závislostí například v obchodování. Která země dnes není závislá na jiných zemích? Kolaps jedné země může způsobit dominový efekt. Pokud jedna země přestane vyvážet ropu, přestanou země na ní závislé vyrábět a vyvážet elektroniku, auta či jídlo, a to se dotkne dalších zemí, které jsou na importu závislé..
Růst populace není až tak hrozný z globálního hlediska - pro udržitelnost a rozmanitost druhu je naopak žádoucí, aby nás nebylo 7 miliard, ale třeba 100 miliard, a na více planetách.
Moderní metody pěstování rostlin slibují ušetření až 95% vody a nevyžívání žádné půdy. Pokud bychom to přepočetli na populaci, tak když dnešní zastaralé zemědělství uživí 7 miliard lidí, 100% zavedení nových metod by rázem uživilo 100/(100-95)*7 = 140 miliard lidí.
A protože živočišná "výroba" je závislá na rostlinách rovněž, znamenalo by to i její rozkvět, i kdybychom zůstali jen u primitivního neefektivního řetězce: rostliny - krmení zvířat - maso (neefektivní proto, že dnes spotřebujete až 10x více energie na vstupu než kolik lolik získáte na výstupu).
Nebo bráno opačně, uvolněním polí bychom získali pastviny pro zvířata, nebo pro prostornější velkochovy (více prostoru a lepší životní podmínky pro každého jedince).
Technologicky ani nic nebrání postavit třeba 100 patrovou budovu, kde by v každém patře bylo 10 krav (jakkoliv je to z hlediska ekonomiky zdrojů neefektivní - stále bude platit, že maso, které vyroste v laboratoři bude efektivněji získatelné než současnými zastaralými metodami, a představte si takovou "masnu", co má plochu 100x100 metrů a 100 pater, to už je habaděj plochy pro "pár" buněk, které neprodukují výkaly, nemusí se hýbat a neprdí u toho).
Taková jedna budova by pokryla spotřebu ohromného množství lidí a přitom by zabrala jen nepatrně prostoru, nehledě na zdroje - svou výškou a plochou pláště by mohla snadno lapat sluneční záření, tedy by ani nepotřebovala žádnou energetickou síť, tepelné elektrárny, které zabírají další půdu, těžba uhlí si žádá infrastrukturu, spotřebování dalších zdrojů jen na jeho přepravu, atd.).
Lidé si myslí, že na planetě není dost zdrojů, a tak berou jako samozřejmé, že s ostatními lidmi o zdroje musí soupeřit, aby přežili nebo aby se měli lépe (a končí to u krádeží majetku a peněz). Vtip je v tom, že ono soupeření, aneb konkurence, se praktikuje už minimálně 100 let, takže jaké opodstatnění má strašení "planeta nemá dost zdrojů na uživení všech lidí", když se populace po milionech zvyšuje?
Co se ale stane, pokud se nějaký zdroj stane přebytkovým? Způsobuje to plýtvání nebo naopak jeho racionální využívání? Lidem nikdo nebrání přístupu ke vzduchu a dýchat tedy můžete dle svých potřeb. Vidíte snad někokoho, že by zuřivě dýchal jen proto, aby daný vzduch spotřeboval?
Dnes máte možnost si zaplatit "neomezené tarify". Vidíte snad někoho, že by zuřivě volal jen proto, aby všechno, co může spotřebovat, opravdu spotřeboval?
Co se ale stane, když nabídnete nedostatkové zboží? Např. tarif, kde se musíte každou minutu platit? Není racionální, že v momentě, kdy budete chtít volat, a nebudete mít peníze a už vyčerpaný kredit, půjdete často cestou nejmenšího odporu a jednoduše peníze ukradnete, abyste si mohli zaplatit údajně omezený zdroj (v tomto případě virtuální komodita, která se dá namnožit nacvakáním pár čísel do počítače)?
Jak to souvisí s pocitem lidí, že musí nutně podoporovat velkochovy, aby si zajistili svůj údajný dnešní blahobyt a odmítají jejich náhradu, protože se domnívají, že jinak to prostě nejde a je to nutné, nezměnitelné? Já myslím, že dost. To, že vyšší cena snižuje plýtvání, jak vidíme, není pravda. Jen zvyšuje míru umělého nedostatku a kde je nedostatek, je vždy násilí, tedy nestabilita společnosti. Nestabilní společnost není udržitelná.
Myslíte, že odbíhám od tématu k ekonomice? Já bych řekl, že ne. Zajištění potravin jde skrze trh, který je vystavěn na výrobě a spotřebě, generování zisku. Zisk se generuje co nejvyššími příjmy při co nejmenších nákladech. Kam to vede si asi můžete domyslet sami. Aby mohl být generován zisk, musí se vyrábět. A aby se mohlo vyrábět, musí se spotřebovávat, a to čím dál tím víc, i kdyby to nikdo nepotřeboval.
Neefektivní výroba znamená plýtvání zdroji. Vždy bude ekonomičtější a ekologičtější, když se pro 7 miliard lidí vyrobí 7 miliard vysavačů, co vydrží 50 let (i za cenu občasné výměny motoru nebo barevného krytu), než vyrábět pro 500 milionů lidí každé 2 roky vysavač nový, protože shořel motor nebo se změnila "móda".
Co tedy brání efektivitě výroby? Cena. Ergo peníze. Vyrábí se nekvalitní spotřebiče jen proto, aby si jej chudší lidé mohli vůbec koupit. Pokud jsou peníze neefektivní způsob, jak přistupovat ke zdrojům, v rámci optimilizace udržitelnosti by měly být zrušeny.
Ostatně, ať jsem v témě, není to tak dávno, co se zde argumentovalo, že lidé by si kvalitní maso z eko volných chovů koupili, kdyby na něj měli. Jinými slovy, pokud by lidé nepotřebovali poměřovat cenou, co si mohou a nemohou dovolit, není zde technologická překážka pro odstranění nekvalitních velkochovů (bavíme se o factory-farming, nikoliv o velkochovu typu 1 milion krav na pastvinách o velikosti ČR).
Cena je jediný důvod, proč něco vyrobit v horší kvalitě než umožňuje technologie. Moderní metody výroby potravin jsou mnohem efektivnější než ty dnešní, ale poměřováno dnešním pohledem stojí víc peněz, a tudíž jsou vlastně nepoužitelné, byť jsou udržitelné a tedy efektivní, ekologické a zvyšují lidem standard. Protože jejich zavedením by se vytvořil nadbytek, a tedy pokles cen limitně až k nule, tudíž zhroucení sektoru zajišťující jídlo.
Mimochodem, volné půdy (louky) je i v ČR dostatek pro miliony krav i s dnešním zemědělstvím (a spousta z nich se třeba u nás pase venku i teď v prosinci). Kromě toho se přímo nabízí pouště a polopouště, což jsou velké plochy čekající na osázení (jsou rostliny, které parazují na pískomilných rostlinách na plážích, takže máme problémy je tam otud dostávat). Technologicky není problém zavést do Sahary vodu a zajistit zde lesy, ze kterých pak uděláme pastviny nebo stavební materiál (stále je ekologičtější pálit dřevo než uhlí nebo ropu, protože z něj zůstává uhlík jako hnojivo, protože lesy ten uvolněný CO2 zase při růstu spotřebují).
Pokud jde o morálku, jen okrajově: mnozí neřeší její etickou stránku, ale převádějí jí na udrželnost. Například jsem slyšel příklad o otroctví: nemá cenu řešit, zda je morální nebo nikoliv (protože definice morálky se v průběhu dějin mění), ale očividně nebylo společensky udržitelné a tak muselo ustoupit.
Mírně OT: (souvisí s plýtváním)
Životnost spotřebičů je sporná. Nevím, zda se lze spokojit s tím, že vydrží několik let. Nejde ani tak třeba o elektroniku, která logicky zastarává s pokrokem, ale i zde se nabízí možnost modulárního řešení: pokud v TV zastará procesor, vyměnil by se procesor, nikoliv obrazovka. To dnes naráží na nekompatibilitu výrobců (konkurence) a neefektivní výrobu (neumožňuje modulaci, což nutí lidi k cyklické spotřebě - musí si koupit novou TV - nebo mít settopbox, pokud chtějí například přijímat novou normu).
Z toho vyplývá, že konkurence a cyklická spotřeba je proti efektivitě a udržitelnosti.
Měl jsem na mysli spíš třeba levné sekačky nebo akumulátorové nářadí. Je na to záruka dva roky, ale třeba po 2 měsících se ulomí plastová žací hlava a je nutné ji vyměnit. To je plýtvání zdroji. Namítnete, že si můžu koupit dražší model, který bude celokovový. Ale jaký má pak smysl tedy vyrábět podřadnou plastovou verzi? Pokud jen kvůli možnosti třídního rozdělení na chudé a bohaté, pak z toho zase vyplývá jen jedno:
Monetární tržní systém je proti efektivitě a udržitelnosti, a ještě vytváří dělení společnosti, což zvyšuje sociální tlaky a nestabilitu.
K tvým uvedeným příkladům: pokud kávovar nebo vysavač již vyšel z módy (co to vlastně znamená? Je to znemožnění jeho funkce? Nebo je to pocit, že již nesplňuji diktát společnosti pro to, co zrovna frčí a jsem tedy nucen zboží vyměnit?), proč není možné vyměnit jen kryt a tedy ušetřit zdroje za výrobu nového celého spotřebiče a zároveň ušetřit zdroje vložené do recyklace starého?
A totéž platí prakticky pro potraviny. Je technicky nemožné nebo problematické vyrobit lepší potraviny (včetně masa)? Není - existují lepší potraviny a horší potraviny. Tak proč se vůbec vyrábějí horší?
Souhlasím, že posílat nespotřebované potraviny hladovým lidem na druhém konci světa je neefektivní (je ekologičtější i ekonomičtější* dané potraviny vyrobit v místě, a ty naše například zkompostovat, když už byly vyrobeny).
*) ekonomika není jen o penězích a cenách https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika
Zrovna ten UNICEF je příklad, který se hodí. Já třeba posílám jistý malý obnos na léky, protože jejich výrobu považuji za současného stavu poznání za ještě relativně efektivní, a má smysl (a stejná částka pomůže mnohem více lidem než v podobě potravin). Nechci podporovat něco, o čem si myslím, že je v současné době neefektivní (jídlo). Navíc, sám jsem se rozhodl pomáhat a zvolil jsem si metodu. Zaslanou složenku beru ale už jako nátlak a tedy narušení mé svobody volby.
Charita je protichůdná a neefektivní. Posílat potraviny někam je nesmysl, mnohem lepší by bylo stabilizovat politickou situaci v regionu a vybudovat farmy atd. v místě nedostatku.
A problém udržitelnosti a charity se netýká jen jídla. V současné době se dělají vánoční sbírky pro děti z dětských domovů. Víte, proč se nebudu účastnit? Protože před nedávnou dobou stát nařídil likvidaci velkého množství bot a dokonce stavebnic Lega. Důvod? Padělání značky.
http://tn.nova.cz/clanek/celnici-zadrzel...-lisu.html
Přispěním dětem na Vánoce bych jen zakryl nefunkčnost systému, byl bych nucen snížit si svůj standard, pro který se systém tváří jako garant, aby naoko vypadal systém jako plně funkční, což mu umožní plýtvat (nedostatek, který systém způsobil, zakrývají jeho uživatelé charitou, čímž schvalují vytváření tohoto nedostatku - pokud si stát může dovolit ničit zdroje planety ve spalovnách a drtičkách, zřejmě jich má dost a není tedy žádný důvod mu přispívat, aby dělal předvším co má, tedy staral se o lidi).
Pokud chtějí děti mít hračky, ať se sami, vedení domovů a nebo společnost zasadí o to, aby se falšované zboží neničilo, ale dostalo potřebným. Jediný důvod, proč se tak nestalo je konkureční boj (firma upřednostňuje svůj zisk před blahobytem lidí a stát jí jde na ruku - raději nedají dětem nic, než že by riskovali, že kvůli rozdání věcí si ji někdo nekoupí od nich a nedá se dětem ze svého).
Co z toho vyplývá? Že opět konkurence je nepřítel efektivity, udržitelného rozvoje a způsobuje plýtvání.
A chovat se eticky a příspívat na charitu v současném modelu je tím pádem prakticky v rozporu s ekologickým udžitelným rozvojem.
Domnívám se tedy, že dokud budou v oběhu peníze a bude existovat trh s omezeným přístupem, nebude možné nikdy zavést 100% ekologické, ekonomické a udržitelné procesy. Protože jakmile je na něčem cenovka, už se neptáme: Jak vyrobit toto co nejlépe? ale Jak to vyrobit, aby se to dalo ještě cílové skupině prodat?
Já si třeba přeji život v technologické civilizaci (protože ta je pro udržitelnot nutná - jak například návrat k přírodě zabrání dopadu asteroidu?), nicméně to neznamená, že se musím smířit s tím, jak momentálně funguje.
Pokud jde ale o ekologickou stopu, tak mne tito lidé bez debaty porážejí na plné čáře. Protože ale nesoutěžíme o to, kdo je lepší, vůbec mi to nevadí.
Bráno i čistě ze sobeckého pohledu bych měl být ještě za takové lidi vděčný, protože tím víc zbyde pro mne, a tedy logicky se do nich třeba nenavážet, protože to by mohlo další takové od podobnéh stylu života odradit
@Eugene:
(mé odpovědi jsou dané mými momentálními znalostmi, takže pokud je někdo dokáže opravit nebo vyvrátit, budu jen rád, abych nešířil úplné dezinformace)
Soběstatečné domy jsou i můj sen - nejen ve výrobě energie, ale například i v potravinách a vodě: pokud se to nemusí vyrábět jinde, ušetříme zdroje za přepravu, čili zamezíme plýtvání (ostatně, čistě po finanční stránce je to jasná volba).
Dnes již nejsou cenově nedostupné ani tak ty panely, jako spíše ty baterie. Byť jsou již alternativy, které je mohou nahradit (akumulace energie do vody, do natahovacích strojků - např. v době kdy je energie dost budou motory tlačit vzhůru nějaké závaží, které pak svým pádem bude skrze nějaký alternátor vyrábět proud v době nedostatku, elektrolýza, atd.).
Ať jsem v rámci tématu, zrovna pro ono vaření platí, že i když někdo může vařit dvojnásobné porce, tak je bude vařit ať už si vaříš nebo nebo nevaříš, tj. bez ohledu na ostatní prostě svým chováním snižuješ poptávku, byť minimálně a tedy snižuješ plýtvání (s trochou sarkasmu si můžeme představit situaci, kdy by 10% zbývajících spotřebitelů muselo uvařit a sníst potraviny, které nespotřebovalo oněch již uvědomělých 90%
).A nabízí se otázka, do jaké míry je plýtvání ostatních ovlivněno vzorem, tedy "většina společnosti to tak dělá, tak proč bych to nedělal taky"?
Mimochodem uvádíš skvělý příklad toho, jak je naše společnost postavená na hlavu:
ale rozumným nakupováním bychom snížili odbyt, tzn. nižší produkce a ušetřené zdroje planety (je taky možné, že by se produkce nesnížila a jen se přesytil trh jinde).
Pokud se spotřebitelé začnou chovat udržitelně, způsobí to deformaci trhu, přebytek z výroby (nasycení) sníží ceny, čímž zlikviduje některé výrobce, ty začnou propuštět a tedy lidé sami sobě způsobí neudržitelnost společnosti (klesne výroba a tedy zajišťování jejich potřeb), nedostatek zvedne ceny, tím pádem možnost udržitelnosti výroby, byť spousta nezaměstantných si dané výrobky nebude moci dovolit, takže dojde k jejich zaměstnání, výroba se rozjede na plno a začne se zase plýtvat jen, aby bylo možné vyrábět a zaměstnávat lidi.
Dovolil bych si ještě poopravit větu o neudržitelnosti v Číně, Indii. Tady se jedná o neudržitelnost lidstva. V globalizovaném světě vše souvisí se vším, i kdybychom zanedbali ekologické dopady, stačí se podívat na řetězec závislostí například v obchodování. Která země dnes není závislá na jiných zemích? Kolaps jedné země může způsobit dominový efekt. Pokud jedna země přestane vyvážet ropu, přestanou země na ní závislé vyrábět a vyvážet elektroniku, auta či jídlo, a to se dotkne dalších zemí, které jsou na importu závislé..
Růst populace není až tak hrozný z globálního hlediska - pro udržitelnost a rozmanitost druhu je naopak žádoucí, aby nás nebylo 7 miliard, ale třeba 100 miliard, a na více planetách.
Moderní metody pěstování rostlin slibují ušetření až 95% vody a nevyžívání žádné půdy. Pokud bychom to přepočetli na populaci, tak když dnešní zastaralé zemědělství uživí 7 miliard lidí, 100% zavedení nových metod by rázem uživilo 100/(100-95)*7 = 140 miliard lidí.
A protože živočišná "výroba" je závislá na rostlinách rovněž, znamenalo by to i její rozkvět, i kdybychom zůstali jen u primitivního neefektivního řetězce: rostliny - krmení zvířat - maso (neefektivní proto, že dnes spotřebujete až 10x více energie na vstupu než kolik lolik získáte na výstupu).
Nebo bráno opačně, uvolněním polí bychom získali pastviny pro zvířata, nebo pro prostornější velkochovy (více prostoru a lepší životní podmínky pro každého jedince).
Technologicky ani nic nebrání postavit třeba 100 patrovou budovu, kde by v každém patře bylo 10 krav (jakkoliv je to z hlediska ekonomiky zdrojů neefektivní - stále bude platit, že maso, které vyroste v laboratoři bude efektivněji získatelné než současnými zastaralými metodami, a představte si takovou "masnu", co má plochu 100x100 metrů a 100 pater, to už je habaděj plochy pro "pár" buněk, které neprodukují výkaly, nemusí se hýbat a neprdí u toho).
Taková jedna budova by pokryla spotřebu ohromného množství lidí a přitom by zabrala jen nepatrně prostoru, nehledě na zdroje - svou výškou a plochou pláště by mohla snadno lapat sluneční záření, tedy by ani nepotřebovala žádnou energetickou síť, tepelné elektrárny, které zabírají další půdu, těžba uhlí si žádá infrastrukturu, spotřebování dalších zdrojů jen na jeho přepravu, atd.).
Lidé si myslí, že na planetě není dost zdrojů, a tak berou jako samozřejmé, že s ostatními lidmi o zdroje musí soupeřit, aby přežili nebo aby se měli lépe (a končí to u krádeží majetku a peněz). Vtip je v tom, že ono soupeření, aneb konkurence, se praktikuje už minimálně 100 let, takže jaké opodstatnění má strašení "planeta nemá dost zdrojů na uživení všech lidí", když se populace po milionech zvyšuje?
Co se ale stane, pokud se nějaký zdroj stane přebytkovým? Způsobuje to plýtvání nebo naopak jeho racionální využívání? Lidem nikdo nebrání přístupu ke vzduchu a dýchat tedy můžete dle svých potřeb. Vidíte snad někokoho, že by zuřivě dýchal jen proto, aby daný vzduch spotřeboval?
Dnes máte možnost si zaplatit "neomezené tarify". Vidíte snad někoho, že by zuřivě volal jen proto, aby všechno, co může spotřebovat, opravdu spotřeboval?
Co se ale stane, když nabídnete nedostatkové zboží? Např. tarif, kde se musíte každou minutu platit? Není racionální, že v momentě, kdy budete chtít volat, a nebudete mít peníze a už vyčerpaný kredit, půjdete často cestou nejmenšího odporu a jednoduše peníze ukradnete, abyste si mohli zaplatit údajně omezený zdroj (v tomto případě virtuální komodita, která se dá namnožit nacvakáním pár čísel do počítače)?
Jak to souvisí s pocitem lidí, že musí nutně podoporovat velkochovy, aby si zajistili svůj údajný dnešní blahobyt a odmítají jejich náhradu, protože se domnívají, že jinak to prostě nejde a je to nutné, nezměnitelné? Já myslím, že dost. To, že vyšší cena snižuje plýtvání, jak vidíme, není pravda. Jen zvyšuje míru umělého nedostatku a kde je nedostatek, je vždy násilí, tedy nestabilita společnosti. Nestabilní společnost není udržitelná.
Myslíte, že odbíhám od tématu k ekonomice? Já bych řekl, že ne. Zajištění potravin jde skrze trh, který je vystavěn na výrobě a spotřebě, generování zisku. Zisk se generuje co nejvyššími příjmy při co nejmenších nákladech. Kam to vede si asi můžete domyslet sami. Aby mohl být generován zisk, musí se vyrábět. A aby se mohlo vyrábět, musí se spotřebovávat, a to čím dál tím víc, i kdyby to nikdo nepotřeboval.
Neefektivní výroba znamená plýtvání zdroji. Vždy bude ekonomičtější a ekologičtější, když se pro 7 miliard lidí vyrobí 7 miliard vysavačů, co vydrží 50 let (i za cenu občasné výměny motoru nebo barevného krytu), než vyrábět pro 500 milionů lidí každé 2 roky vysavač nový, protože shořel motor nebo se změnila "móda".
Co tedy brání efektivitě výroby? Cena. Ergo peníze. Vyrábí se nekvalitní spotřebiče jen proto, aby si jej chudší lidé mohli vůbec koupit. Pokud jsou peníze neefektivní způsob, jak přistupovat ke zdrojům, v rámci optimilizace udržitelnosti by měly být zrušeny.
Ostatně, ať jsem v témě, není to tak dávno, co se zde argumentovalo, že lidé by si kvalitní maso z eko volných chovů koupili, kdyby na něj měli. Jinými slovy, pokud by lidé nepotřebovali poměřovat cenou, co si mohou a nemohou dovolit, není zde technologická překážka pro odstranění nekvalitních velkochovů (bavíme se o factory-farming, nikoliv o velkochovu typu 1 milion krav na pastvinách o velikosti ČR).
Cena je jediný důvod, proč něco vyrobit v horší kvalitě než umožňuje technologie. Moderní metody výroby potravin jsou mnohem efektivnější než ty dnešní, ale poměřováno dnešním pohledem stojí víc peněz, a tudíž jsou vlastně nepoužitelné, byť jsou udržitelné a tedy efektivní, ekologické a zvyšují lidem standard. Protože jejich zavedením by se vytvořil nadbytek, a tedy pokles cen limitně až k nule, tudíž zhroucení sektoru zajišťující jídlo.
Mimochodem, volné půdy (louky) je i v ČR dostatek pro miliony krav i s dnešním zemědělstvím (a spousta z nich se třeba u nás pase venku i teď v prosinci). Kromě toho se přímo nabízí pouště a polopouště, což jsou velké plochy čekající na osázení (jsou rostliny, které parazují na pískomilných rostlinách na plážích, takže máme problémy je tam otud dostávat). Technologicky není problém zavést do Sahary vodu a zajistit zde lesy, ze kterých pak uděláme pastviny nebo stavební materiál (stále je ekologičtější pálit dřevo než uhlí nebo ropu, protože z něj zůstává uhlík jako hnojivo, protože lesy ten uvolněný CO2 zase při růstu spotřebují).
Pokud jde o morálku, jen okrajově: mnozí neřeší její etickou stránku, ale převádějí jí na udrželnost. Například jsem slyšel příklad o otroctví: nemá cenu řešit, zda je morální nebo nikoliv (protože definice morálky se v průběhu dějin mění), ale očividně nebylo společensky udržitelné a tak muselo ustoupit.
Mírně OT: (souvisí s plýtváním)
Životnost spotřebičů je sporná. Nevím, zda se lze spokojit s tím, že vydrží několik let. Nejde ani tak třeba o elektroniku, která logicky zastarává s pokrokem, ale i zde se nabízí možnost modulárního řešení: pokud v TV zastará procesor, vyměnil by se procesor, nikoliv obrazovka. To dnes naráží na nekompatibilitu výrobců (konkurence) a neefektivní výrobu (neumožňuje modulaci, což nutí lidi k cyklické spotřebě - musí si koupit novou TV - nebo mít settopbox, pokud chtějí například přijímat novou normu).
Z toho vyplývá, že konkurence a cyklická spotřeba je proti efektivitě a udržitelnosti.
Měl jsem na mysli spíš třeba levné sekačky nebo akumulátorové nářadí. Je na to záruka dva roky, ale třeba po 2 měsících se ulomí plastová žací hlava a je nutné ji vyměnit. To je plýtvání zdroji. Namítnete, že si můžu koupit dražší model, který bude celokovový. Ale jaký má pak smysl tedy vyrábět podřadnou plastovou verzi? Pokud jen kvůli možnosti třídního rozdělení na chudé a bohaté, pak z toho zase vyplývá jen jedno:
Monetární tržní systém je proti efektivitě a udržitelnosti, a ještě vytváří dělení společnosti, což zvyšuje sociální tlaky a nestabilitu.
K tvým uvedeným příkladům: pokud kávovar nebo vysavač již vyšel z módy (co to vlastně znamená? Je to znemožnění jeho funkce? Nebo je to pocit, že již nesplňuji diktát společnosti pro to, co zrovna frčí a jsem tedy nucen zboží vyměnit?), proč není možné vyměnit jen kryt a tedy ušetřit zdroje za výrobu nového celého spotřebiče a zároveň ušetřit zdroje vložené do recyklace starého?
A totéž platí prakticky pro potraviny. Je technicky nemožné nebo problematické vyrobit lepší potraviny (včetně masa)? Není - existují lepší potraviny a horší potraviny. Tak proč se vůbec vyrábějí horší?
Souhlasím, že posílat nespotřebované potraviny hladovým lidem na druhém konci světa je neefektivní (je ekologičtější i ekonomičtější* dané potraviny vyrobit v místě, a ty naše například zkompostovat, když už byly vyrobeny).
*) ekonomika není jen o penězích a cenách https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika
Zrovna ten UNICEF je příklad, který se hodí. Já třeba posílám jistý malý obnos na léky, protože jejich výrobu považuji za současného stavu poznání za ještě relativně efektivní, a má smysl (a stejná částka pomůže mnohem více lidem než v podobě potravin). Nechci podporovat něco, o čem si myslím, že je v současné době neefektivní (jídlo). Navíc, sám jsem se rozhodl pomáhat a zvolil jsem si metodu. Zaslanou složenku beru ale už jako nátlak a tedy narušení mé svobody volby.
Charita je protichůdná a neefektivní. Posílat potraviny někam je nesmysl, mnohem lepší by bylo stabilizovat politickou situaci v regionu a vybudovat farmy atd. v místě nedostatku.
A problém udržitelnosti a charity se netýká jen jídla. V současné době se dělají vánoční sbírky pro děti z dětských domovů. Víte, proč se nebudu účastnit? Protože před nedávnou dobou stát nařídil likvidaci velkého množství bot a dokonce stavebnic Lega. Důvod? Padělání značky.
http://tn.nova.cz/clanek/celnici-zadrzel...-lisu.html
Přispěním dětem na Vánoce bych jen zakryl nefunkčnost systému, byl bych nucen snížit si svůj standard, pro který se systém tváří jako garant, aby naoko vypadal systém jako plně funkční, což mu umožní plýtvat (nedostatek, který systém způsobil, zakrývají jeho uživatelé charitou, čímž schvalují vytváření tohoto nedostatku - pokud si stát může dovolit ničit zdroje planety ve spalovnách a drtičkách, zřejmě jich má dost a není tedy žádný důvod mu přispívat, aby dělal předvším co má, tedy staral se o lidi).
Pokud chtějí děti mít hračky, ať se sami, vedení domovů a nebo společnost zasadí o to, aby se falšované zboží neničilo, ale dostalo potřebným. Jediný důvod, proč se tak nestalo je konkureční boj (firma upřednostňuje svůj zisk před blahobytem lidí a stát jí jde na ruku - raději nedají dětem nic, než že by riskovali, že kvůli rozdání věcí si ji někdo nekoupí od nich a nedá se dětem ze svého).
Co z toho vyplývá? Že opět konkurence je nepřítel efektivity, udržitelného rozvoje a způsobuje plýtvání.
A chovat se eticky a příspívat na charitu v současném modelu je tím pádem prakticky v rozporu s ekologickým udžitelným rozvojem.
Domnívám se tedy, že dokud budou v oběhu peníze a bude existovat trh s omezeným přístupem, nebude možné nikdy zavést 100% ekologické, ekonomické a udržitelné procesy. Protože jakmile je na něčem cenovka, už se neptáme: Jak vyrobit toto co nejlépe? ale Jak to vyrobit, aby se to dalo ještě cílové skupině prodat?