Jenže je otázka, zda vůbec do rovnice udržitelnosti a plýtvání dávat ne/růst populace.

Kdyby se už odedneška nenarodil ani jeden člověk nad současný počet, přestalo by se snad plýtvat? Zavedly se by efektivnější, udržitelnější metody hospodaření a výroby?

Plýtvání je nesmysl, ať už je zdrojů dost a nebo není. Když budu mít v děravý sklad obilí, kam poteče a 90% uskladněného zrna zplesniví, přitom by celá kapacita stačila pro 1 milion lidí na rok a bude nás jen 100 tisíc, takže si můžeme takové ztráty dovolit, dává to snad smysl? Jde o to, že to, co se spotřebuje na plýtvání, by se při udržitelném hospodaření dalo využít v jiných oblastech.

Řekněme, pokud se zbytečně vyplýtvá ropa na výrobu a přepravu plastových obalů nebo potravin, které skončí na skládce, co kdyby se prostě nevyrobily a daná ropa by se použila na výrobu elektřiny (byť to samo o sobě je nesmysl)? Pokud se podíváme na to, jak se dnes plýtvá, protože tuto ropu jsme vlastně spláchnuli do záchodu, můžeme jí podobně spláchnout při výrobě elektřiny a tím pádem by dost možná každý průměrný obyvatel této planety mohl mít elektřinu zdarma.

Takže v tomto případě by nešlo o snížení si standardu, ale naopak o jeho zvýšení (pro lidi jako já by elekřina zdarma, i kdyby to bylo omezené třeba jen na 5 MWh ročně, znamenalo například možnost si pěstovat rostliny ve skleníku i v lednu, takže bych měl zadarmo i potraviny bez pesticidů, atd.)